Červenec 2008

ahojky lidičky

17. července 2008 v 13:22 | Ginger - majitelka blogu
Tákže, blíží se pondělí což znamená - jedu na dovču a nebudu tu tak 3 - 4 týdny, no trochu přeháním tak 2, ale znáte to ne? pak přídou kamarádi, tábory, akcičky, atd.... no kolem toho 15. srpna už budu v pohodě a něco napíšu, no mám takovej nápad, kterej mě napad, z kousků dnů skládám celý sen, motýlí páry lítaj jen v máji aha, to sem nepatří, no tak ten nápad o tom že by ... no co kdyby nějaká ta postava vyklouzla z knížky do všedního světa??? Uvidíme, taka zatím papapa a nebojte, nezapomenu na vás, možná že sem potom hodím nějaký fotky z dovči tak čau

video Severus/Hermiona

14. července 2008 v 14:24 | Ginger - majitelka blogu

Má tajná láska

14. července 2008 v 11:10 | Ginger - majitelka blogu |  povídky HP Jednorázové povídky
Má tajná láska
Tato povídka nese i erotický význam, prosím abyste kdyžtak ten ostaveček vynechali, jak ho najdete? Je označen * * takto, pokud vám to nevadí, můžete si ho přečíst, chci tímto poděkovat Martině a Filipovi, kteří mi pomohli s tím odstavcem, doufám, že se vám bude líbit. Pusďte se do čtení, Ginger.
Hermiona seděla ve společenské místnosti a snažila se nevnímat křik, který jí drásal nervy, potřebovala se soustředit, zkoušky OVCE byly za rohem, když, jak říkal Ron, měsíc a půl je dlouhá doba, pro ní ne. Potřebovala se soustřdit, právě si opakovala lektvary, mohlo by se zdát, že Hermiona zvládá všechny předměty bez problémů, ale lektvary byly jiné, nebylo to kvůli těžší látce, nebylo to ani proto že se na ně kvůli zkouškám tlačilo, ani kvůli té chladné místnosti, ve které se nedá být. Ne, bylo to kvůli profesorovi kterého na lektvary měli, nemohla se soustředit, jelikož nemohla zapomenout na něj, nešlo jí to. Byla naštvaná sama na sebe, v tu chvíli si k ní přisedl Ron a podával jí máslový ležák, věděla že když si ho vezme, Ron jí obejme a to nechtěla. Vzala učení a odešla ze společenské místnosti, potřebovala se učit v klidu, ale kde? Prázdných učeben bylo v Bradavicích dost, ale jen jedna mu byla nablízku, jen jedna, Hermiona věděla že to není nejlepší nápad, teď jí to ale nijak nevadilo, namířila si to přímo do sklepení.
*Pootevřela dveře učebny lektvarů a nakoukla dovnitř, je pravda že nebyl zákaz chodit do učeben, ale i tak ... NIkdo tam nebyl, posadila se do lavice a vyčarovala svícen, který zapálila, na stůl si rozložila učení a začala si vypasovat poznámky z jednotlivých hodin. Konečně měla klid, žádný hluk a žádný Ronald Weasley, který ji neustále pozoroval. Byla už v polovině sešitu, když se otevřeli dveře učebny a v nich stál Severus Snaep, chtěl si něco vzít ze skříňky s pomůckami, když uviděl sedící Hermionu nad sešitem a knihou, očividně se učila a chtěla mít klid, nevěděl jestli ji má rušit, pousmál se nad svým nápadem a rychle ho zahnal, ano měl jí rád, rozpalovala ho, ale ... Zeptal se jí ,,Co tu děláte, slečno Grangerová?" chtěl použít svůj drsný hlas, ale nějak se mu to nepovedlo. Hermiona sebou škubla, stál tam a čekal na odpověď, ,,já se tady u... učím pane profesore, tady je klid narozdíl od společenské místnosti." Nevěděla co bude dál, bála se, mohlo být už po večerce, o čase neměla tušení, když se zakousne do uční tak ...
,,A co se učíte, slečno Grangerová?" zeptal se jí a přistoupil k ní blíž.
,,Lektvary, pane profesore" dostala ze sebe a trochu si poposedla dál od něj, nebylo příjemné u něj být tak blízko, vlastně to bylo příjemné a moc, ale tyhle věci musela potlačit v sobě byl to její profesor. Zkoumavě si jí prohlížel, Hermioně to nedělalo nejlíp, to ticho bylo k nevydržení.
,,Dělám si výpisky z jednotlivých hodin a zestručňuji je, je to ..."
,,Přehlednější" dořekl za ní Snaep, ,,dělal jsem to samé, když jsem studoval" a přistoupil k ní ještě blíž, po chvíli si uvědomil, že to nebyl dobrý nápad, rozpalovala ho a to doslova, ucítil i tlak ve svém rozkroku. Hermiona se postavila a omylem se o něj otřela, profesor se zachvěl a ona ucítila jeho velmi pevný penis. Chtěla uhnout, on jí to však nedovolil, naopak, přitáhl si jí blíže k sobě a začal jí líbat, Hermiona se chtěla odtáhnout, když si uvědomila, že jí to nevadí a chce ho, pootevřela ústa a Snaep jí vplul do úst jazykem, jemně prozkoumával každý detail jejích úst. Na okamžik přestal aby se nadechl a Hermioně vyšel z úst tichý sten. Pozoroval jí jak mu nastavuje ústa, tady ne, řekl si pro sebe a vyšel s Hermionou v objetí ven na chodbu, naštěstí byla hodina po večerce, rychle vplul do kabinetu, odtud vedly dveře do jeho komnat. Dveře otevřel heslem a rychle za nimi zavřel, znovu jí začal líbat a pomalu svlékat školní hábit. Hermiona dýchala jako o život, když se pokoušela rozepnout knoflíky na jeho plášti. Snaep si všiml jejího úsilí a odtáhl se, to nešlo.
,,Ne, slečno Grangerová, to ... to nemůžeme"
,,Ale musíme, já i vy musíte, víme to, oba a nejsem slečna Grangerová, ale Hermiona" a políbila ho na krk.
,,Severus" řekl, než si uvědomil že jí nabídl tykání a pobídl ji k pokračování. Nevěděl co dál, sex se studentkou? Ale to nepřipadalo v úvahu, vlastně proč? Řekl si, že neuškodí,.... dál nepřemýšlel a začal se starat o Hermioninu blůzu, jelikož ona si s jeho knoflíčky již poradila a rukou přejela přes jeho holou hruď, Severus mezi tím rozepl její podprsenku a ta padla na zem. Začal s prozkoumáváním jejího těla, jazykem, samozřejmě a Hermiona se jen chvěla a sem tam zasténala, nemohla to tak nechat a rozepla mu kalhoty, kde pulzovala jeho erekce, byla nezkušená, ale přeci jen něco četla, vzpoměla si na ten článek v knížce, strana 15 řádek 4, ano to je ono a uchopila jeho penis do svých jemných rukou a začalo ho jemně masírovat, Severus vzdych, málem ho dostla do kolen a to na studené zemi nepřipadalo v úvahu, nadzvedl jí a přesunuli se do postele, schodil ze sebe kalhoty a boxerky, poté jí sundal sukni a kolhotky, lehl si k ní a začal jí líbat na prsou, pohladil jí po vlasech, ,,tyhle znalosti ke složení zkoušek, nepotřebujete" řekl Severus a jeho ruka zklouzla k jejímu rozkroku, zachvěla se, zase byl o krok napřed, ,,a pusu, tu potřebovat taky nebudu?" a než Severus zaznamenal co tím myslela, vydechl, Hermiona se rozhodla jednat, vzala jeho penis do úst a ochutnávala ho. Severus slastně vzdychl, vzal jí za ramena a přitáhl si jí k sobě. Hladil jí v rozkroku, nakonec jeden prst zasunul do ní, vzdychla, chtěla víc. Severus přestal, ,,ty... ty jsi ještě..."
,,panna? ano" řekla Hermiona a plíbila ho na vlasy, ,,ale chci to od tebe" Severuse nemusel nikdo pobízet dvakrát, roztáhl jí nohy a lehl si mezi ně, ochutnával ji, jako ona jeho, ale zkoumavěji, víc, už cítil jak je skoro na vrcholu, přestal, ,,ne prosím ... to ne nepřestávej, to je nádherný" zašeptala, Severus se pousmál, jen ať si počká, chtěl jí znovu prozkoumat její tělo, když si všiml jeho bolestně velkého pulsujícího penisu, nebyla cesta zpět, ještě mohl odejít, ne už ne, nechtěl, navedl svůj penis do jejího rozkroku, zavřel oči a poddal se tomu slastnému a nádhernému pocitu. Cítila jak do ní proniká, cítila prudkou bolest, kterou vystřídal nádherný pocit, ještě chvíli a ... byla na vrcholu, chtěla zakřičet, z úst jí vyšlo slovo, ,,SEVERUSI" Severus zatl všechny svaly a dosáhl také svého orgasmu. Zhroutil se vedle ní a objal ji, usla mu v náručí.*
Hermiona se probudila u sebe v posteli, proč musím mít takové sny, hrůza, řekla si a vylezla z postele na stole leželo její učení a u postele oblečení, co na sobě měla včera, všimla si, že na sobě nemá pyžamo, ale ...... černou sametovou košili, přivoněla k ní a ucítila jeho, byla šťastná, nebyl to sen.
,,Kluci" volala na Harryho a Rona, bylo po obědě a měli mít hodinu lektvarů, ,,přídeme pozdě." Pozdě nepřišli, bylo však vidět, že i tak byl profesor naštvaný a dával jim nelehké úkoly a otázky, ,,slečno Grangerová, neutále mne vyrušujete ve výkladu, jak si myslíte že zvládnete zkoušky, když mě budete vyrušovat?! Myslím, že vás budu muset potrestat, uděluji vám školní trest, dnes v sedm hodin v mém kabinetu."
Hermiona se sedmé nemohla dočkat, musela dělat že je naštvaná a nevěděla jestli jí to jde, ale když bylo třičtvrtě vstala, prošla chodbami a nemohla se dočkat, v sedm zaklepala na jeho kabinet, otevřel jí a ihned zavřel, začal jí líbat. Doprovodila ho do jeho komnat a začala se starat o jeho oblečení.
Čas plynul, Hermiona se chodila po večerech učit a dostávala tresty od profesora lektvarů, ostatní si mysleli, že si na ní zasedl, pravda byla jiná, Hermiona nasedávala na něj.
Seděla u stolu a učila se, přemýšlela nad minulou nocí, požádal jí o ruku a ona kývla, až vyjde školu vemou se, .........
,,Uf, už chci z týhle školy vypadnout" byla to Ginny, přisedla si k Hermioně, t se na ní usmála.
,,To si ještě počkáš"
,,Hmmm, vy máte před sebou zkoušky, zítra ne? No a já ještě rok, ......." Hermiona se pousmála a obrátila stránku knihy, na ruce se jí třpytil ........
,,Ron" vykřikla Ginny a vzala Hermiony ruku na které se leskl zásnubní prstýnek.
,,Neblbni" řekla Hermiona
,,Tak ... hmm, nevím dávám se podat"
,,Nemůžu ti to říct, vyhodily by ho"
,,Přísahám, že to neřeknu, jsme kamarádky a ... jak by ho vyhodili? On ... on je to profesor???" Hermiona přikývla a Ginny hvízdla, ,,ten sladkej na obranu co?"
,,Ne" řekla Hermiona, Ginny se na ní podívala, v Bradavicích už byl přeci jen Brumbál, Hagrid, Kratiknot a ...
,,Že to není, ten co myslím?"
,,Koho máš na mysli?"
,,Snaepa" Hermiona přikývla a sundala prstýnek, byl tam nápis, pro tebe SS, to byl gól, ,,ale nikomu ani muk, jasný Gin?"
,,Jasně" řekla Ginny a udiveně hleděla na Hermionu.
A bylo po zkouškách, ty nejlepší dny a příprava na ples na rozlučkučku ze sedmáky, Hermiona se na něj těšila a nebyla sama. Harry pozval Ginny, aby nemusela být mimo, jelikož to bylo jen pro 7. ročníky a jejich hosty, Ron chtěl pozvat Hermionu, ale ta mu řekla, že půjde se snoubencem a Ron se urazil. Se snoubencem? A nevyhodí ho? Vyřešeno, od dneška už nejsou studenti, dostali své osvědčení a testy, Hermiona měla samé Vynikající.
Sestupovala pomalu po schodech do Velké síně, Ron se usmíval, žádný student bez prtnerky tam nebyl, udělal dobře, že nikoho nepozval, pro Hermionu si nikdo nepříde, prý snoubenec, tsssssssss. Seděla u stolu s Harrym, Ginny a Ronem, Ti dva šli tančit. Hermiona tam seděla, ,,tak kde máš vyvoleného?" zeptal se Ron
,,Už jde" pousmála se Hermiona a Ron se podíval ke dveřím, viděl jen Snaepa, prošvihl ho ...
,,Smím prosit svou milou o tanec?" zeptal se profesor lektvarů Hermiony a ta mu podala ruku, Ron málem slítl ze židle. Tančili spolu a ostatní divně koukali, až na Ginny, která se vše snažila vysvětlit Harrymu a svému tupému bratrovi.


děkuji a znovu vás prosím

12. července 2008 v 20:10 | Ginger - majitelka blogu
Děkuji vám za hlásky díky vám jsem ve 3. kole prosím hlásli byste pro mě tady moc vám budu vděčná, děkuji

2 spřátelené blogy

11. července 2008 v 14:44 | Ginger - majitelka blogu
a máme tady dva blogy se kterými jsem se spřátelila jeden, který je o HP a patří Lupinovi je tady
a ten druhý je taky o HP a jsou tam suprový povídky ten je B a je tady tk se na oba určitě mrkněte

prosím

11. července 2008 v 12:37 | Ginger - majitelka blogu
prosím díky vám jsem se dostala do 2. kola soutěže prosím hlásněte pro mě tady děkuji moc

potřebuji pomoc

11. července 2008 v 10:15 | Ginger - majitelka blogu
potřebuji od vás pomoci, na internetu nacházím inspiraci, teď mě zaujal pár Hermiona/ Severus, jak jste si asi všimli, a moc bych chtěla napsat o nich něco milostného, nějakou jednorázovku, ale nevím jak začít, jestli to bude jako studentka - profesor, nebo až Hermiona dospěje, jestli to má být úlet, nebo vážné atd....., tak jsem se rozhodla že vás požádám o pomoc, mohli byste do komentářů napsat jestli s tím souhlasíte a nějaký nápad? Budu vám moc vděčná, děkuji. Ginger

I vzpomínky se vrací - 2. kapitola

9. července 2008 v 9:37 | Ginger - majitelka blogu |  povídka HP I vzpomínky se vrací 1
A druhá kapitolka je tu, tuhle povídku jsem si oblíbila, je pěkná a líbí se mi, doufám že i vám
Obavy

Prázdniny uběhly velmi rychle a bylo tu 1. září, pro Hermionu to byl vždy ten nejlepší den na světě, až na ten dnešní, vždyť jede do Bradavic, jede za ním .... Nad čím to přemýšlí? On pro ní už není, ale ví že má dítě? Psala mu to, věřil tomu? Co když Elizabeth pozná podobu mezi sebou a Severusem, co když se potatí a dostane se do zmijozelu? Co si budou ostatní myslet? Co ona? Jak vedle něj bude moci žít, když nebude její? A proč se vlastně pohádali? Byla to hloupost, zase se toulala ve vzpomínkách ......
,,Severusi já tě nechci ztratit, vždyť tobě se to nelíbí? Být se mnou?"
,,S tebou? Odkdy? Neustále jsi pryč."
,,Říkala jsem ti že ke své práci potřeuji Londýn."
,Ale nechceš se tam přestěhovat, ani ke mě proč?"
,,Jsem tu doma, ty jsi tu doma, jsme tu doma."
,,Ne já ne."
,,Už jsme zas u toho, já k tobě nechci, je tam chlad, mrazí to tam."
,,Nemrazí!"
,,Tebe ne, jsi úplně stejně chladný jak ten tvůj barák, nechci tě vidět."
,,Lžeš."
,,Nelžu Severusi, jdi pryč."
,,Tak dobře, sbohem." a zabouchl za sebou dveře.
Ona ho vyhodila, ale on si o to koledoval, hádal se s ní a ......... rozbrečela se.
,,Mami, ty brečíš?" zeptala se Elizabeth a sedla si na proti mámě, věděla že po večerech vzlykává, ale ještě jí neviděla plakat na vlastní oči.
,,Ne broučku a pojď, nebo nám ujede vlak."
Severus Snape se procházel po svém kabinetu, neskončilo to, myslel na ní neustále, ale pohádali se, vyhodila ho

,,Tebe ne, jsi úplně stejně chladný jak ten tvůj barák, nechci tě vidět."
,,Lžeš."
,,Nelžu Severusi, jdi pryč."
A on odešel, neměl jí přemlouvat, měl jí obejmout byla těhotná,
to nevěděl,
byla těhotná s ním,
to nevěděl,
,,pak ti napsala" pošeptal mu hlásek v hlavě ,,napsala, ten dopis ještě máš, proč sis ho schovával? miluješ jí máš s ní dítě"
ne, přemlouval se je to skoro 12 let co se neviděli,12 let, nemá dítě, věděl by to, muselo by to být .......... Otevřel dveře kabinetu a šel do místnosti archivů, zde byly data narození všech přijatých dětí, hledal pod jménem S jako Snaepová Snaep ......... Je blázen, proč by dítě jmenovala po otci, když o ně nestál? Začal tedy u písmene G Grangerová, nebo Granger, dívka, nebo kluk, spíš kluka, po tátovi, co to mele? Není jeho chce se jen ujistit, rozešli se v srpnu, jestli to dítě se narodilo začátkem dubna tak.... á tady to je Elizabeth Eileen Grangerová, ........ Eileen, Eileen, proč jí pojmenovala po jeho matce, proč? Narozena 5.dubna, 5.dubna, ................ v Severusovi se promítl takřka celý život z 90% má dítě, ještě ho musí vidět, dnes při zařazování jí uvidí, jeho holčičku. Posadil se na zem a prohlížel si spis Elizabeth, po tvářích mu stekla slza.
Elizabeth seděla ve vlaku a povídala si s novými kamarády, právě se bavily o rodinách, ,,no já" začala Elizabeth ,,moje máma je čarodějka, ale její rodiče ne, no a táta ........ máma říkala, že je to kouzelník z poloviční rodiny, ale víc nic, jen že jí opustil a pak se vždycky rozbrečí."
,,To máš zlí co? Bydlet sama s mámou" řekla Leissa
,,Víš Leiss já o tom nepřemýšlela" což nebyla pravda, chtěla tátu jako ostatní, jako Leiss, Sebastian a Katrin, jenže ho neměla, ba ne měla, ale nevěděla kde.
,,Prváci za mnou" zavelel takový veliký člověk, o kterém Elizabeth věděla, že se jmenuje Hagrid, jela do Bradavic.
Hermiona už seděla u stolu ve Velké síni a bála se zařazování, Severus seděl vedle ní, musel si k ní přisednout, byla tak hezká, do síně vešli první ročníky, Severus se na ně podíval, nemusel hledat dlouho, ty oči zná, jsou jeho a ty ústa jsou matky, taky je zná, nejradši by ji vzal kolem pasu a políbil, ale nemohl, musel se dívat na Elizabeth, byla tak krásná, byla jeho, už to ví. Elizabeth si sedla na stoličku, po chvíli se klobouk rozhodl, ,,Nebelvír" Hermiona byla šťastná a Severus? Taky protože byla šťastná ona. Jejich pohledy se setkali, nejradši by se chtěli obejmout, ale před celým učitelským sborem? Ne! A vůbec nejsem splachovací, řekla si Hermiona v duchu a otočila se na profesora Kratiknota, a i když to bylo špatné přiznat si Severus věděl, že si nic jiného nezaslouží, nechal je a oni nechají jeho. Aby zakryl slzu, napil se z číše vína.

nová povídka I vzpomínky se vrací

8. července 2008 v 16:45 | Ginger - majitelka blogu |  povídka HP I vzpomínky se vrací 1
A tak mě napadlo napsat další povídku I vzpomínky se vrací je o Hermioně a jejím vyvoleném, kterého miluje nade všechno svaté, dokonce, ................... ale to už v povídce, příjemné čtení.
Setkání
Seděla, opuštěná, krásná, milá a smutná. Prohlížela album fotografíí ze školy, tak dávno, říkala si a on se nezměnil, tak dávno a on nic neví, tak dávno a jsem mu ukradená, tak dávno a ... Hermiona zaklapla album a položila ho na noční stolek, zalezla do postele, zhasla lampičku a usla, ne na dlouho, za pár minut jí vyrušil výkřik vycházející z dětského pokoje, vstala copak se asi Elizabeth zdálo?
,,Dobrou chuť" řekla Hermiona své jedenáctileté dcerce, která si hrála a panenkou, Hermiona před ní postavila snídani, nebyla už malá, ale tu panenku nedala z ruky, vždyť je její, je od něj ............ to ale ta malá neví. ,,Abych nezapoměla, něco ti přišlo" řekla Hermiona a podala své dceři dopis, byl z Bradavic.
,,Mami, já jsem přijatá, já půjdu do Bradavic, já se tak těším mami" a vlepila své mámě pusu. ,,To jsem šťastná, že tě vzali, ale teď to ukliď, příde teta Ginny, nakoupí s tebou vše potřebné, já nemůžu, víš že se musím poptat na to místo knihovnice." Byla to pravda Hermiona se nechtěla vzdát svých knih, tak se zeptala v Bradavicích na místo v knihovně, měla přijít dnes za ředitelkou, velmi šťastná se přemístila do Prasinek a odtuď se vydala do Bradavic, když míjela Medový ráj, zastesklo se jí, před lety tu dělala na brigádě, když přišel on, chtěl koupit ředitelce něco k Vánocům, obsluhovala ho a pak si vyšli na procházku, byla hrozná zima, ......
,,mrzneš nechceš kabát?"
,,ne děkuji, ráda bych se schovala, je mi zima"
,,zahřeju tě"
,,ty? jsi chladnější než mráz, co jsi vlasně chtěl?"
,,jen tak vidět tě"
,,lžeš"
,,nelžu"
,,tak to dokaž"
,,dokážu"
,,a jak?"
,,takhle" a vše co řekl zpečetil polibkem.
,,Slečno Grangerová, chtěla jste se mnou mluvit?" byla to Minerva, Hermiona mezitím došla až do školy.
,,Ano" odvětila a zatřásla se při té vzpomínce
,,Tak pojďte se mnou" došli až do ředitelny
,,Posaďte se, pokud jde o to místo v knihovně, je volné, pokud ho chcete, vítám vás do kolektivu"
,,Opravdu? No to je úžasné, děkuji Minervo"
,,Neděkujte, spíš bych měla děkovat já, no co, tak 1. září, nashledanou."
,,Nashledanou a děkuji" s těmito slovy odešla, procházela chodbou, chystala se ven, zastavila se před mužem, pohlédla mu do očí, jen ty oči způsobily, že se jí před očima objevily vzpomínky, všemožné, šťastné a nešťastné a všechny byly prožité s tímto mužem, milovala ho, ne ještě ho miluje, ale co on?
,,Co tu děláš?" zeptal se Severus Snape
,,Mám tu místo v knihovně" a odešla, zbaběle, to že spolu mají dítě jí bylo v tuhle chvíli jedno, vždyť on se s ní kvůli tomu rozešel, nechce Elizabeth a nechce jí, nechce nikoho. Lhal jí celou dobu, ano ,,lžeš" vyslovila nahlas a znovu se v ní probudila vzpomínka,
,,nelžu"
,,tak to dokaž"
,,dokážu"
,,a jak?"
,,takhle" a vše co řekl zpečetil polibkem.

Severus Snape se procházel po chodbách Bradavického hradu, proč bych k ní měl něco cítit, odkopla mě, a pak mi napsala že je těhotná, tsssssssss to dítě není přeci moje, jedině ............ že by se narodilo v dubnu, ne! Musí si zakázat takhle přemýšlet, nemá dítě, to jenom po tom co se pohádali si nikoho našla a ..........., nemohla si nikoho najít, já byl tím jediným, kterého milovala a já jí a to pořád NE! Nemiluje jí, už ne.
,,Miluješ mě"
,,Hrozně moc, a ty mě?"
,,Víc než ty"
,,To nejde"
,,Ale jde"
,,Nejde"
,,Jde"
,,Ne" už se zase líbali...........
,,Mám i super nový kotlík a hůlku deset a půl palce dlouhou Eben, jo a je v ní žíně z jednorožce, je pěkně poddajná, teta říká, že je to suprová hůlka a ..... mami vnímáš mě?" byl večer a Elizabeth vyprávěla své mámě o nákupech v Příčné ulici, Hermiona však brouzdala ve vzpomínkách už to bude 12 let co se naposled milovali, naposled viděli, naposled pohádali a přeci pro něj každý večer plakala ......
,,Říkala jsi něco broučku?"
,,Ale nic, jen si tu tak povídám" a Elizabeth dala Hermioně pusu na dobrou noc, věděla že když máma nevnímá tak vzpomíná a je lepší jí nechat.
,,Dobrou mami" ještě řekla a odešla do svého pokoje.
,,Dobrou zlato" řekla Hermiona a šla si taky lehnout, i tenhle večer uronila slzu pro něj, pro Severuse Snaepa, pro muže, kterého milovala a byla by ochotná i pro něj zemřít.

2. část Rodina či láska

8. července 2008 v 9:15 | Ginger - majitelka blogu |  povídka HP Rodina či láska
..................pokračování.....................
,,Jeho dcera?" zeptal se Harry, ,,nikdy mi neřekl že má dceru."
,,Copak to nevěděl?" zeptala se Hermiona.
,,Ale věděl, jenže máma se s ním pohádala, ještě před tím než jsem se narodila, hádala se prý o tom jací jsou kouzelníci, že jsou oba z čistokrevných rodin a on se stýká i s mudly a mudlovskými šmejdy, hádaly se prý neustále a pak jsem se narodila, chvíli byl klid, ale pak se měl stát strážcem tajemství a to mámu naštvalo, zamkla se se mnou v pokoji a nevycházela, pak se přidala na stranu zla a když jsem byla větší odstěhovala se se mnou pryč, táta už byl v Azkabanu, šla jsem tam za ním, všechno jsem mu řekla i to že mu věřím, pak jsem chodila na lektvarovou akademii, no a teď mě máma dala jsem do Bradavic." domluvila v kupé byl klid. Nikdo nepromluvil ani slovo. Po chvilce se ozvala Ginny, ,,takže máma je smrtijedka?"
,,Ano a chce abych šla do zmijozelu a ..." málem už chtěla říct i o Malfoyovi, ale proč by jim to říkala? ,, ..... a tak, jenže já tam nechci, chci do Nebelvíru, jako táta, máma říká, že jsem paličatá jako on." Všichni se pousmály, byl čas převléknout se, za chvíli budou v Bradavicích.
***MOUDRÝ KLOBOUK***
,,Brrrrr" zadrkotala Samanta když vylézala z malých loděk, ostatní jeli kočáry, ale ona musela s prvními ročníky po jezeře, jelikož není zařazená, u vchodu na ně čekala profesorka, která se představila jako McGonagallová a vedla je do malé místnůstky vedle síně, kterou přišli, po chvíli už je vedle k zařazení do Velké síně, byly tu čtyři stoly, Samanta si všimla Harryho, Hermiony, Rona, Ginny a Nicolase, mávali na ní, u dalšího stolu seděl Draco Malfoy, otočila se od něj pryč. Začalo zařazování, po pár dětech přišla na řadu ona, sedla si na stoličku, klobouk na hlavu, padl jí přes oči a ve své hlavě slyšela hlas. ,,Hmmmmmmmmm nevím, nevím, rod vznešený a starý, ty jsi chytrá a odvážná vzepřít se i vlastní krvi, hmmmmmmmmmm nebelvír, nebo zmijozel, kam bys chtěla?" zeptal se jí klobouk. ,,Já? do nebelvíru." řekla své tajné přání, ,,jako táta"
,,ano otce jsem dal do nebelvíru, jsi po něm, opravdu, no jak chceš, ať je to tedy NEBELVÍR" tohle slovo vykřikl klobouk přes celou síň a Samanta byla šťastná, hrozně moc, přisedla si vedle Harryho, ten kluk se jí hrozně líbil, vážně moc.