Srpen 2008

svatba Harryho a Ginny

31. srpna 2008 v 12:40 | Ginger - majitelka blogu |  povídky HP Jednorázové povídky
tak a je tu první svatba, hezké čtení, doufám že se bude líbit
Svatba Harryho Pottera a Ginny Weasleyové
Ginnyin pokoj
Ginny seděla ve svém pokoji a prohlížela si zásnubní prstýnek, ještě nikdy nebyla tak šťastná, jako dnes, bude se vdávat. Do pokoje vešla její máma, Molly Weasleyová,
,,Gin, je na čase se obléct" řekla a podávala Ginny nádherné bílé svatební šaty, Ginny se pousmála.
,,Děkuju mami" a objala jí, oblékla se, do pokoje vstoupila Hermiona, měla na sobě krásné modré šaty.
,,Tvá svědkyně se nemůže dočkat" řekla a objala Ginny, ,,moc ti to sluší" řekla, ,,ale ten závoj by měl být zvolen jinak" obě se zasmály a Hermiona se šla podívat do zahrady.
Harryho pokoj
Harry stál před zrcadlem a upravoval si motýlka, byl hrozně nervózní a Ron ho tituloval, jako Hermionu, před zkouškou OVCE. Harry se musel pousmát, bude se ženit, nemohl být šťastnější, znovu si prošel pokoj a něco mumlal, Ron to konstatoval jako ztrátu času a šel zkontrolovat zahradu a hosty.
Zahrada byla nádherně vyzdobená, spousta hostů, ale Harry s Ginny se chtěli brát na kopečku vedle Doupěte, jen za přítomnosti svědků Rona a Hermiony, ti dva se potkali na zahradě, Ron k ní přistoupil,
,,Chtěl bych mít podobnou" řekl a Hermiona ho políbila
,,Budeme mít hezčí" řekla, ,,tu co chceme, zasněženou v lese, sami, ..."
,,Hermi" řekl a objal jí, ,,miluju tě"
,,Já tebe" řekla, políbila ho na tvář, ,,pojď, Ginny už je hotová, musíme jít za knězem" oba odešli.
Odbyla dvanáctá a z Doupěte, za obrovského potlesku, vyšel Harry, kterého vedla Fleur, chtěl nikoho kdo ... nechtěl se zaobírat nad rodičemi, došli na kopeček, kde stál kněz, Ron a Hermiona, čekali na Ginny. Přicházela dlouhou rozkvetlou zahradou, doprovázel jí pan Weasley, bílé šaty jí vlály na všechny strany, podala Harrymu ruku. Fleur se usmála, podala ruku panu Weasleymu a oba si odešli sednout k ostatním.
,,Sešli jsme se zde, ..." začal kněz a Ginny se podívala Harrymu do očí, pousmál se a sevřel její ruku ve svojí ještě pevněji,
,,Táži se Vás pane Harry Jamesi Pottere, zda dobrovolně vstupujete do svazku manželského se zde přítomnou Ginervou Molly Weasleyovou?"
,,Ano" řekl Harry bez přemýšlení
,,Nyní se táži vás slečno Ginervo Molly Weasleyová, zda dobrovolně vstupujete do svazku manželského se zde přítomným Harrym Jamesem Potterem?"
,,Ano" odpověděla Ginny
,,Nyní bych Vás požádal o Vaše hůlky" Ginny a Harry vyndali hůlky a položili je na malý stoleček, oddávající na ně poklepal svou a pravil,
,,Ať tyto duše, tichto dvou mladých lidí, kteří se rozhodli vstoupit do svazku manželského, jsou navždy spojeny, jako tyto popruhy," z hůlek vytryskli dva stříbrné popruhy, které se ve vzduchu propletli a změnili se v jeden zlatý, který spadl na stlolek, ,,a ať" pokračoval řečník a omotával zlatý popruch kolem Harryho a Ginnyiny ruky, jsou spojeny navždy, niní svůj slib stvrďte prvním novomanželským polibkem." Harry objal Ginny a oba se políbili, zazněl potlesk, a blahopřání od svědků, Harry se usmál a mrkl na Ginny, ta přikývla, vzali hůlky a společně zvolali, ,,Accio košťata" zdálky se oval hluk a šramot, za okamžik před nimi byla jejich nová košťata, nasedli a odletěli. Ron se usmál, Hermiona k němu přišla,
,,Tys to věděl?"
,,Co?" zeptal se udiveně
,,O tom útěku" Ron pokývl hlavou na souhlas, vzal Hermionu kolem pasu a splečně mávali novomanželům, kteří odlétali v dál .............

konečná změna

30. srpna 2008 v 13:51 | Ginger - majitelka blogu
teď to tu teprve zahořelo co? teď se mi to líbí víc a vám? je tu něco co bych měla ještě změnit?

nová rubrika

30. srpna 2008 v 13:42 | Ginger - majitelka blogu
Ahoj, připravila jsem novou rubriku, svatby, budou v ní jednorázové povídky na toto téma, budu psát o svatbách, které se v Harrym Potterovi opravdu stali a JKR je nenapsala, do komentářů můžete napsat o jakou svatbu máte největší zájem, já totiž nevím, jakou dřív.

Svatební noc

30. srpna 2008 v 13:29 | Ginger - majitelka blogu |  povídky HP Jednorázové povídky
Tato kapitolka je krátká je to jednorázovka na téma svatební noc Lupina a Nymfadory.
SVATEBNÍ NOC
Po odbytí svatebních zvonů, zábavné hostině, se svatebčané ruku v ruce doprovodili do ložnice ....
Byla krásná, pomyslel si Lupin, jako vždy, ale ted byla jen jeho, nevěděl jestli je to dobře, miloval jí to ano, ale v jeho srdci byl ostrůvek opatrnosti, už tenkrát, kdy se ostatní členové řádu, dozvěděli o smrti Siriuse, už tenkrát mu řekla, že ho miluje, políbili se, bylo v tom moc emocí, moc lásky, něhy, ale on nemohl... tisíckrát jí říkal jak je na ní starý a chudý, ona mu tisíckrát říkala jak je jí to jedno, pak se dali dohromady a pár týdnů na to byla svatba, teď se chystali na svatební noc, Nyni, jak jí říkal, se k němu přiblížila a políbila ho, začali malou hrou, škádlili se, hladili, líbali. Začali se pomalu svlékat.
Pohladila ho po jedné z mnoha jizev, zachvěl se, jí to nevadila, vzala si ho takového jaký je, milovala ho, bylo jí jedno, co si o něm myslí ostatní, hlavní bylo jak ho vnímala ona, znovu ho políbila, teď ale jinak, vášnivěji, odkráčeli v objetí k posteli, lehli si, hladili se jako dva milenci, pomalu, nechtěli aby to tak rychle uteklo, teď bylo jedno, co si myslí ostatní.
Znovu se poddal jejím ústům, tělu, dotykům, ... Zkoumal její tělo ústy, tak jak to měla ráda, věděl kam se má dát, byla to jako známá cesta domů, která byla plná odboček.
Čechrala mu vlasy, jedním pohybem se překulila a byla na něm, chtěla taky domů, pohlcovala ho a to doslova, laskala a sála.
Znovu si vyměnili pozice, políbil jí na krk, nadzvedla se, chtěla ho, poddal se jí, vklouzl do ní a přirazil, jako by se v něm probudil vlkodlak, to milovala, křečovitě sevřela prostěradlo v rukou, už, už ... po celém těle se jí rozlila rozkoš. Po chvilce se svalil vedle ní a pohladil jí po vlasech.
Podívall se do jejích tmavě fialových očí, velmi podivná barva, ale jemu se to líbilo, byl šťastný i nešťastný zároveň, schoulila se mu v náručí, přemýšlel, třeba jednou budou velmi šťastní, ale teď? Způsobil utrpení krásné a mladé ženě,
,,Nemysli na to" řekla a políbila ho. Po chvilce oba usli.
Teprve až za pár týdnů Remus Lupin zjistí, že jí udělal šťastnou, ale on si to bude vyčítat, až za pár měsíců zjistí, že dítě je hezčí, než cokoliv jiného, ale předpověď pro šťastný život se nekoná, protože za rok .... tu už nebudou........ budou tam kam za nimi nikdo živý nemůže, to oni neví a tak jen sladce spí v náručí svatební noci.

změna je život

29. srpna 2008 v 14:00 | Ginger - majitelka blogu
tak jsem to tu trošku pozměnila, i když barvy zůstali jen jsem je prohodila a vyměnila záhlaví, doufám že se vám to líbí mě jo ale asi to ještě nějakou změnu bude chtít nebo ne? co vy na to?

6. bleskovka

28. srpna 2008 v 20:36 | Ginger - majitelka blogu
Vyhrává každý dokud to neukončím, takže otázka zní
Podle mě měl každý z nás nějaký vyhlédnutý viteál, o kterém si myslel že na něj Brumbál zapoměl, já si myslela že je další viteál Norbert a vy? Co podle vás po přečtení 6 a čekání na 7 utkvělo ve vašich hlavách? Co byl podle vás další viteál? To je otázka 6. bleskovky

i vzpomínky se vrací - 8. poslední kapitolka

28. srpna 2008 v 9:47 | Ginger - majitelka blogu |  povídka HP I vzpomínky se vrací 1
8. kapitolka - I vzpomínky se vrací
Tato kapitola je poslední, možná že časem by mohlo přibýt pokráčko ale asi ne, tak si tu kapitolku užijte
Prasinky, tuhle vesnici nesnášel, zašel do květinářství a koupil ... kytku, copak věděl co to je za druh? Prostě vzal tu která byla, krásná, ano Severus Snaep vzal krásnou květinu pro tu nejkrásnější dámu jenže kde je? Prasinky byla obrovská vesnice a ona tu chtěla něco důležitého ... jistě 3.11. den kdy se tady potkali a ... jeho směr? Chroptící chýše. Stála opřená o plot, moc jí to slušelo, nemohl si připustit, že jí málem nechal, přistoupil k ní a podal jí květiny, ,,promiň, už jsem to pochopil"
,,Ale trvalo ti to"
,,Hermi, já nevím co, prosím, musíš mi odpustit"
,,Proč?"
,,Protože, protože tě miluju" podívala se do jeho černých očí a on do jejích čokoládově hnědých, vzal jí kolem pasu a začal jí líbat, kousla ho.
,,Co zas?" zeptal se a odstoupil, otočila se k němu zády
,,Ty si chceš hrát?" zeptal se nevěřícně Severus
,,Ne" řekla, ,,ale chci abys, abys..." na víc se nezmohla začala ho líbat, vášnivě, prostě tak jako chtěla před měsícem v jeho kabinetu .... začal souboj jejich jazyků, jejich horké a jemné rty se oddělovaly jen když se potřebovali nadechnout. Severus rukou vklouzl pod hábit a hladil její holá záda. Hermiona mu hladila vlasy, všichni říkali jak jsou mastné, ale ona věděla jak jsou hebké na dotyk. Odhrnul jí vlasy z ramene a políbil jí na krk, málem to tu skončilo a zadíval se na Chroptící chýši, vzal Hermionu kolem pasu a přemístil se s ní ...........
,,Kde to jsme?" zeptala se udiveně Hermiona
,,U mě" odvětil Severus a hodil hábit na pohovku.
,,Ale to není ten dům kde ..."
,,Ne, ten byl plný vzpomínek a ... mrazilo tam"
,,Co?"
,,I vzpomínky se k tobě jednou vrátí" zadíval se na ní
,,Seve" znovu se začali líbat, došli až do ložnice
,,a nebudou nás schánět?"
,,Je pátek, zítra sobota a pak..." Hermiona se usmála a začala ze Severuse strhávat oblečení, hladit ho po jeho bledém těle a on jí prozkoumával ústy jako kdysi a pak ... milovali se, tak aby to bylo vášnivé.
O dva roky později
Malý černovlasý Sebastian Severus Snaep ležel v postýlce a cucal si paleček, nad ním se skláněla jeho maminka, jmenovala se Hermiona Jane Granger Snaepová a předčítala dopis, který poslala její dcera ze školy, dcerka se jmenovala Elizabeth Eileen Granger Snaepová, psala jak se má ve škole. Sebastian začal brečet, ,,ššššššš" začala ho tišit Hermiona, usnul jí v náručí. Nikdo vstoupil do domu, byl to vysoký černovlasý muž, ,,Severusi" přiběhla k němu Hermiona, ,,jak bylo v práci?"
,,Jde to, na ministerstvu se dělá lépe než ve škole, ale neříkám že bych se tam nevrátil" a pověsil hábit na věšák
,,Seve, tak jestli chceš, přeložíme Eliz někam jinam, ty jí učit nemůžež"
,,Ty si myslíš, že bych tě tu nechal? Celý školní rok? Co dělá Sebestian?" zbystřil, když neslyšel dětský pláč
,,Spí" řekla Hermiona
,,Spí? A to mi říkáš jen tak?" vzal jí do náručí a nesl do ložnice
,,Seve, mám v troubě koláč"
,,Nemáš" řekl a podíval se jí do očí
,,Ty" chtěla ho kousnout, ,,nitrozpyt ti zakazuji Severusi Snaepe"
,,Dobře" řekl a hodil jí na postel
,,Ginny mi psala, budou mít kluka"
,,Potter bude mít dva kluky? Ale to se musí napravit"
,,No tak, zvou nás na večeři, oba"
,,Možná" řekl, nechtěl si kazit klidnou hodinu tím, že budou rozebírat večeři u Potterových
,,A Ron bude mít holčičku, napsala mi to Levandule"
,,Střelená, jak si jí mohl vzít?" zeptal se a rozvazoval Hermioně zástěru
,,Od školy se hodně změnila, jo a to není všechno" řekla a zatvářila se tajemně
,,Co, dobrá zpráva?"
,,Jak to víš? No je dobrá, máma si chce vzít Sebastiana na pár dní k sobě"
,,Tak to abych si zařídil dovolenou" řekl a začal Hermionu líbat.

i vzpomínky se vrací - 7. kapitolka

27. srpna 2008 v 18:42 | Ginger - majitelka blogu |  povídka HP I vzpomínky se vrací 1
7. kapitola - Tati ty jsi se zbláznil
A je tu předposlední kapča této povídky, je nejmladší a nejrychlejší, takže rychle do čtení, jak říkám je to předposlední kapitolka a vy se máte na co těšit ........
,,To má být co?"
,,Nechci se o tebe prát"
,,Co prosím?" zeptala se udiveně Hermiona, kdyby ho neznala čekala by až vykřikne apríl a začne po ní házet konfety
,,Weasley, nehodlám se s ním o tebe přetahovat."
,,Co má Ron společného s námi?" tahle debata se jí přestávala líbit
,,Viděl jsem vás, objímali jste se, přinesl ti květinu"
,,Ty .. ty žárlíš na mého kamaráda? Přišel se zeptat jak mi je a říct že se bude ...."
,,Nevěřím ti"
,,Nic mezi námi není, ano kdysi bylo, byli jsme spolu pár měsíců, usoudili jsme že to nemá smyl a teď ... co to do tebe vjelo?"
,,Odejdi"
,,Celých 12 let jsem hledala odvahu a ty ... Severusi já ..."
,,Jdi" řekl a dál hleděl do plamenů, naštvala se, otočila se a práskla za sebou dveřmi, Severus se posadil k ohni, z jeho tváře se nedalo nic vyčíst.
Začátkem listopadu začal padat sníh, který zasypal školní pozemky a střechy domů v Prasinkách, bylo to tam jako před lety když, ... ne na to nesmí myslet, už ne, už měsíc s ním nemluvila, no co myslel si že se bude na jaře vdávat s Ronem, jistě Ron se bude ženit, ale nebude si brát ji, neměla sílu mu to vysvětlovat a Elizabeth jí to taky nezlehčovala, pořád tak si s ním promluv a jak? To už nikdo nevěděl, nikdo netušil že by ... Neměla náladu na to aby mu to vysvětlovala, bylo jí souzeno být od něj a tak bude sama, už nikdy nebude šťastná a kdyby tu nebyla Elizabeth, tak by ... skočila by z té nejvyšší věžě Bradavického hradu. Přemýšlela, ani si nevšimla Elizabeth, která přišla za ní, nemohla se koukat jak se trápí, rozhodla se jednat, věděla že s tátou je to horší, ale co jí překáželo? Vydala se do sklepení.
,,Tati?" pomalu vešla do kabinetu, koukal do ohně.
,,Co chceš?" zeptal se nevrle, neměl na ní náladu.
,,Co se s vámi děje? Takhle jste se nechovali ... v září jste se aspoň snažili, ale teď?"
,,Ale já se nehodlám vnucovat tam kde nejsem vítán"
,,Nejsi vítán? Čeká na tebe, brečí, trápí se a ty?"
,,Trápí se? Tak proč se chce vdávat?"
,,Cože?" vyhrkla Elizabeth
,,Ty nevíš? Na jaře bude paní Weasleyová, já jí nejsem dobrý, tak se bude vdávat s tím budižničemou, co je hloupý jak ... učil jsem ho a vím že není schopný připravit bez její pomoci, ani ten nejprimitivnější lektvar a ona si ho bude brát"
,,Počkat ty ... ty myslíš Rona?"
,,A koho jinýho?" Elizabeth vyprskla smíchy, svalila se na kamenou podlahu a smála se, Severus se na ní díval a nechápal co je tu k smíchu. Konečně se Elizabeth vzpamatovala, vstala z podlahy a řekla: ,,Tati ty jsi se zbláznil"
,,Prosím?"
,,Ronald se žení, ale ne s mojí mámou, ale s její spolužačkou"
,,Ale objímali se"
,,Jistě, přišel jí to říct a pozvat jí, přátelské objetí, mezi starými kamarády, chceš mi říct že jste ztratili měsíc kvůli tomu že jsi si myslel, že se bude vdávat?"
,,Ale to ... to znamená, že ..."
,,Že se máš zvednout koupit kytku, spíš pugét s čokoládou, nebo spíš připravit romantickou večeři a ..." rozhlédla se po kabinetu, už byl pryč.
,,JO" vykřikla možná že ... ne nebude to říkat, mohlo by se to pokazit.
Severus Snaep šel velmi rychlým krokem do knihovny, kde je? Ptal se sám sebe, za pultem stála dívka ze 7. ročníku, přišel k ní.
,,Knihovnice, kde je?"
,,Slečna Grangerová, mne požádala abych pohlídala knihovnu, prý si musí něco důležitého zařídit v Prasinkách" Severus vyšel na chodbu, věděl co dělat, vyšel ven, sníh a vítr mu šlehal do obličeje, když se vydal známou cestou do Prasinek.

i vzpomínky se vrací - 6. kapitolka

27. srpna 2008 v 14:45 | Ginger - majitelka blogu |  povídka HP I vzpomínky se vrací 1
6. kapitolka - nedorozumění
Probudila se, ztěžka otevřela oči, byla na ošetřovně, ale jak se sem dostala? Probírala co se stalo, rozhovor s Ginny, nůž, věž, Severusovi horké rty, .... ,,Ne"
,,Slečno Grangerová, jste vzhůru? Dělala jsem si starosti"
,,Poppy, co ... co se stalo?"
,,Zhroutila jste se na astronomické věži a ..."
,,Co?"
,,Řekla jste Severus, mám ho zavolat?"
,, Ne zavoláte Elizabeth?"
,,Jistě"
,,Poppy? Jak dlouho?"
,,Týden"
,,Děkuji" takže týden tu leží, dlouhá doba, trochu jí bolela hlava, Poppy otevřela dveře
,,Vaše dcera má hodinu příde po ní"
,,Děkuji a Poppy? Byl tu nikdo?"
,,Ředitel, pár profesorů a vaše dcera"
,,Kdo z profesorů?"
,,Minerva, Percy a ... Severus"
,,Dobře"
,,Prospěte se" řekla a odešla do kanceláře, byl tu, byl u ní ...
,,Máte návštěvu" řekla ošetřovatelka. Hermiona se posadila, přišel ... toho nečekala.
,,Jak se máš?" zeptal se a položil květiny na stolek u postele.
,,Rone, co ty tady?"
,,Říkali že je ti líp, přece tě nenechám samotnou, jak je?"
,,Líp, děkuji že jsi přišel"
,,Není zač" řekl, ,,můžu tě obejmout? Z kamarádství samozřejmě" Hermiona se usmála a objala ho, jenže je nikdo viděl.
Severus se na to divadlo nemohl dívat, otočil se a odkráčel do svých komnat, když chtěla jeho nemohl se vnucovat, no co, znají se líp a on je mladší, je přeci jedno že v hlavě nic nemá a je tupý jako troll, ne snad nežárlí na blbého Weasleyho? To ne, je mu jedno co ta ... co dělá.
,,Mami, já nevím co s ním je, ale tá ... ty víš koho mám namysli se neustále tak divně chová a ..." byl večer a Elizabeth seděla u mámina lůžka a vyprávěla co máma prospala.
,,Víš tenhle týden, byl super, choval se hezky a dneska ... Nevyhnala si ho že ne?"
,,Nebyl tu" řekla Hermiona
,,To je divný, říkal mi že se staví, tak nic no, musím mám úkoly, ahoj mami"
,,Pa" řekla Hermiona a koukala se jak opouští ošetřovnu, chtěl přijít? tak proč nepřišel? Divila se, no co zítra jí pustí, tak za ním zajde a vše si vyříkají, už toho měla dost, toho věčného brouzdání v myšlenkách, odpustila mu, už ten večer co jí líbal, vzpoměla si a s tímhle pocitem usínala, usínala s tím, že zítra bude líbat ona jeho.
Ráno se probudila s dobrým pocitem, nasnídala se a šla velmi známou cestou do sklepení, tušila že bude v komnatách, zaklepala, otevřel jí, nečekal jí, to chtěla překvapit ho, ale netvářil se že jí vidí rád.
,,Severusi já ... promiň mi to všechno, muselo to být hrozné, ale já chtěla aby ... já miluji tě" přistoupila k němu, chtěla ho políbit, nedovolil jí to, ustoupil od ní.
,,Sbohem Hermiono" řekl a otočil se od ní, zadíval se do ohně.

5. kapitolka - i vzpomínky se vrací

26. srpna 2008 v 9:15 | Ginger - majitelka blogu |  povídka HP I vzpomínky se vrací 1
5. kapitola - MIluji tě, ale ....
,,Já ... no ... pojď" a uvolnila mu cestu ,,Elizabeth s tebou mluvila?" zeptala se a dala květiny do vázy.
,,Ano a ... chci se vrátit, já ... miluji tě Hermi"
,,Já tebe taky, ale..."
,,Co ale?"
,,Já ti nemůžu jen tak odpustit"
,,Odpustit? Vyhodila jsi mě"
,,Pak jsem ti psala, že ... že jsem těhotná a ty nic"
,,Já ... bylo mi tak ... netušil jsem, myslel jsem že ... že není moje"
,,A čí by bylo?"
,,Já nevím, já .... Hermiono" chytil jí do náručí a začal jí líbat, vášnivě, jako před lety. Nechtěla, ale musela pootevřela ústa a nechala jeho jazyk vplout do jejích. Tiskla ho k sobě, pak jí v hlavě vypukl ohňostroj vzpomínek, odstrčila ho, tvářil se nechápavě, znovu se k ní přiblížil, ale ona ustoupila.
,,Ne" zaprosil ,,to mi nedělej, miluji tě a vím že ty mě taky" Hermiona se otočila od jeho obličeje, ,,nechci to opakovat"
,,Co? Ty chceš ... abych šel?" zeptal se udiveně.
,,Nechci tě vidět"
,,Lžeš"
,,Nelžu Severusi, jdi pryč" nedokázal odejít.
,,Hermi já ..."
,,Ne jdi prosím" odešel zklamaný, rozvášněný, nejraději by chitil nějakou studentku a vyspal se s ní, ne, přikázal si, musí bojovat, nesmí to vzdát, tentokrát ne.
Hermiona se schoulila v koutě a přikázala si nebrečet. Severus se proměnil ve zlého jako před tím než přijela a Elizabeth to sledovala s otevřenou pusou. Hermiona byla na dně, věděla kam jít, jediná kamarádka, která jí vždycky pomohla, napsala Ginny jestli by se mohli sejít u tří košťat.
,,Hermiono, ahoj co se stalo?"
,,Ahoj Ginny, já jsem v pěkný šlamastice"
,,Ty? To mi nejde na rozum"
,,Víš jak jsem ti povídala o Severusovi?"
,,No rozešli jste se a podle toho co vidím je Elizabeth jeho a co? Říkala jsi, že se nehodláš vnucovat"
,,Já ... Já se nevnucovala, on přišel sám, že ... že nás chce zpátky"
,,A ty jsi ho poslala pryč, viď?"
,,Jak to víš?"
,,To bysme tu neseděli, tak jak to bylo?" Hermiona jí odvyprávěla všechno co se stalo včera v jejích komnatách,
,,A pak ... pak mě políbil a ... a já si připadala jako před tím, jenže pak jsem si uvědomila jak je to dlouho a ..."
,,Vyhodila jsi ho, Herm jestli ho chceš musíš za ním"
,,To nemůžu, co ... co moje hrdost?"
,,Když ti na hrdosti záleží víc než na rodině" a pokrčila rameny, ,,tak tu nebul a vykašli se na něj a když nedokážeš ani jedno tak ... tak nikdy nebudeš šťastná, kdybych při bitvě nedoufala, že Harry přežije a začala chodit s nikým jiným, nebyla bych nikdy šťastná, jenže tady už se čekalo a doufalo dlouhou dobu, tady se musí jednat. Ahoj Herm, musím Harry a James čekají na oběd, James je ještě malý, na to aby byl tak dlouho bez mámy a ty, se koukej sebrat, pa" řekla a odešla z hostince. Hermiona zaplatil a a odešla do školy, Ginnyina slova si vzala k srdci, ale dělat nic nehodlala.
Severus procházel po své pracovně, neměl se komu svěřit za posledních pár hodin se změnil, včera by trestal jen hříšníky, dneska odebíral body i za špatně zavázané tkaničky, byl naštvaný, když ho nechce ať, on to zkusil.
Hermiona seděla na židli v pracovně, nemohla tak dál, dívala se na nůž položený na stole, nebála se smrti, vzala ho do ruky, kdyby tu nebyla Eliz udělala by to, ale takhle? Opravdu by se dokázala zabít? Ne, sevřela nůž a hodila ho po poličce, nůž se zasekl, vstala, šla do velké síně, tady to skončilo, tady zemřel Voldemort, Severuse zachránil fénix a Brumbálova smrt byla nahraná, kdyby ho ten zatracený fénix nezachraňoval, miluje ho, ale ... neodpustí mu, nikdy. Opustila síň, toulala se po hradě, jako kdysi, teď by nevadilo kdyby jí nikdo nachytal, vyšla na astronomickou věž, stoupla si ke kraji .....
,,Slečno" vykřikla madame Pomfreyová, včas jí chytila, ,,co blázníte? Pojďte na ošetřovnu, potřebujete se napít něčeho na uklidnění"
,,Severus" řekla Hermiona a zhroutila se, madame Pomfreyová se na ní podívala a zakroutila hlavou.