Leden 2009

testík

27. ledna 2009 v 10:42 | ginerva - majitelka |  TW obrázky, fotky, zajímavosti



Bella Swan

You are Bella Swan, the apple of Edward's eye. You are very private, clumsy, sweet, and funny. You have a wonderful ability to accept people (or mythical creatures) for what they are. You have an amazing capacity to love, even though you can be too hard on yourself



Dělala jsem si test na téma twilight a vyšla mi Bella, je to suprovej test a proto přidávám odkaz tady si ho můžete udělat, písněte co vám pak vyšlo ju?

česká parodie

26. ledna 2009 v 10:45 | ginerva - majitelka |  TW videa, hudba
Tohle je docela dobrý, mě samotný se to líbí, co vám?

nepovedené záběry, rozhovory

26. ledna 2009 v 10:43 | ginerva - majitelka |  TW videa, hudba
tohle videjko je suprový jsou tam nepovedený záběry, rozhovory a sranda, určitě jukněte

páry

20. ledna 2009 v 18:12 | ginerva - majitelka blogu |  TW obrázky, fotky, zajímavosti
alice a jasper


esme a carlslie

rosalie a emmett
edward bella

když se nikdo nedívá .....

20. ledna 2009 v 10:45 | ginerva - majitelka blogu |  TW obrázky, fotky, zajímavosti
nedívej se tam, jsou to zlí fotografové, zítra budeš na titulní stránce upířího časopisu





















asi byla nuda
to byl dobrej fór, prej přiveď Mika na večeři, tak já jdu

Poslední dny

20. ledna 2009 v 10:05 | ginerva - majitelka blogu |  povídka TW Jednorázové povídky
Takže povídka ze světa Twilight vypráví o Belle, jak prožívá poslední dny jako člověk? Nevím na jaký díl navazuji. možná na Zatmění, užijte si počteníčko a zanechte prosím komentář jak se Vám to líbilo.

Poslední dny
Konečně jsem ho přemluvila, tedy jelikož jsem vyhověla jeho kritériu, svatba, mohla jsem se stát tím co on. Chtěla jsem být jako on, být nesmrtelná, být tu s ním pořád, být silná a půvabná, schopná bojovat proti nepřátelům. Ale bála jsem se, bála jsem se toho že se změním, že to už nebudu já. Že už ho nebudu chtít, tak jako teď.
Ať chtěl, nebo ne, také my něco slíbil, slíbil mi, že po svatbě, po svatbě se mnou bude mít víc než do teď a já byla nedočkavostí bez sebe. Zařídil, že budeme sami, jeho rodina jela kempovat a já měla zůstat jen s ním, sama. Už jsem to nebyla já, už jsem byla jiná, aspoň trochu, už jsem byla Isabella Cullenová.
Na levém prsteníčku se mi třpytil snubní prsten, ten kroužek se leskl na mé kůži a já si ho se zaujetím prohlížela, vážil víc než se zdálo. Nejkrásnější bylo, že on ho měl taky. Myslela jsem si, že svatba bude hrozná obět, nebyla. Když jsme si řekli ,,ano" pocítila jsem nával štěstí, štěstí, že je můj a nemůže mi utéct, štěstí, že mě neopustí, štěstí, že s ním budu napořád.
Potřásla jsem hlavou a podívala se do zrcadla v koupelně Cullenových, chtěla jsem se umýt a vyčistit zuby, řekl mi, že na mě počká. Umytá jsem byla, vlasy vyfénované, zuby vyčištěné, asi třikrát. Neměla jsem v koupelně už žádnou práci, přesto jsem tam stála a koukala na sebe do zrcadla. Zavřela jsem oči a čekala, že až je otevřu budu silnější, nebyla jsem. Nadechla jsem se a vyšla z koupelny.
Po schodech jsem šla potichu, i když jsem věděla, že překvapit ho nebude mít žádný efekt, mé kroky určitě slyšel. Usmála jsem se pro sebe, přehrávala jsem si včerejší rozhovor s Carlsliem, bylo těžké s ním mluvit o věcěch, o kterých jsem nemluvila ani se svojí mámou, ale bála jsem se, věděla jsem o tom, že se Edward ptal Carlsliho na názor, na názor naší svatební noci. A já si chtěla být jistá, že můžu udělat vše proto, abych se nedostala do jiného stavu. Bylo divné se o tom bavit s mužem, ale Carlslie bral všechno jako profesionál. Byla jsem o všem informovaná, ve všem si jistá, teď už stačilo vzít za kliku a otevřít dveře do jeho, našeho pokoje.
Nadechla jsem se a otevřela, stál nehybně u okna a díval se na zapadající slunce, z cd přehrávače se linula pomalá hudba, kterou jsem nikdy neslyšela. Otočil se. V jeho očích bylo tolik lásky a soucitu, něžnosti. Pod tím pohledem se mi podlomila kolena, málem jsem omdlela, zachytil mě a zasmál se, přátelským a zvonivým smíchem, byl ke mě skloněný takže nebyl problém umlčet ho polibkem, který mi s radostí opětoval,ale jeho koutky byly pořád stočené do úsměvu.
Vzal mě do náručí a posadil se se mnou na postel, neustále mě líbal a ten zprvu nevinný polibek se změnil v naléhavost,měla jsem problém z dýcháním a začala jsem se starat o jeho košili, odtáhl se.
,,Bello, nemusíme to dělat" řekl naléhavě a prosebně.
,,Ale ty jsi mi to slíbil" řekla jsem naštvaně, on couvá? To mi přeci nemůže udělat, ví co to pro mě znamená, co pro mě znamená on.
,,Já vím, jen kdybys nechtěla, můžu ti ublížit, stačí říct já ...." nemohl dopovědět, jelikož jsem se zase zmocnila jeho rtů, nyní jsem byla naléhavější já, ale to se po chvíli obrátilo a já zase lapala po dechu, bylo to nespravedlivé, vždycky mě dokázal rozhodit, mohl se teď i odtáhnout a já bych nemohla začít protestovat, jelikož bych se musela soustředit na dech a dostat do sebe kyslík, který mi chyběl. Neudělal to. Jeho rty opustily má ústa a začaly se věnovat krku a zbytku mého těla, přerývavě jsem dýchala a snažila jsem se mu sundat košili, pak pro mě svět přestal existovat, byl jen Edward, jeho rty a ruce bloudící po mém těle, já a vír vášně kolem nás, nic víc ..............


Probudila jsem se časně ráno, nevšímala jsem si bolesti, která prostoupila mým tělem, chtěla jsem se otočit na bok, něco nebylo v pořádku, rozhlédla jsem se kolem sebe. Ležela jsem v náručí mého Edwarda, začínala mi být zima, ale neodtáhla jsem se. Můj pohled upotala postel, ta nádherná a asi i drahá postel, na které jsem odmítala spát, byla rozbitá. Ne to nebylo to správné slovo, zdemolovaná, její čelo bylo na dva kusy, nohy se nejspíš podlomily, jelikož jsem s Edwardem ležela na roztrhané matraci, která byla na zemi. Pochopila jsem i chlad, který byl každou chvíli větší, má péřová deka, která by byla vhodná pro zimní období, už nebyla tak napěchovaná peřím, to se povalovalo a létalo kolem nás.
,,Co se stalo s postelí?" zeptala jsem se Edwarda, který se na mě nepřestával dívat. Neodpověděl, natáhl se a podal mi deku ze skříně, zachumlala jsem se do ní a čekala na odpověď.
,,Ty se ptáš co postel?" zeptal se nechápavě, ,,nebyla by lepší otázka, proč jsi mi zlomil ruku Edwarde?" napodobyl můj hlas a odsedl si.
,,Au" sykla jsem, teprve teď jsem si uvědomila, že ta bolest vychází z mé levé ruky, která mě docela bolela, chytil mě za ní a tím velmi účinně napodobyl ledový obklad.
,,Promiň" zamumlal a políbil mě do vlasů.
,,Za co?" zeptala jsem se nechpavě, myslela jsem si, že po noci s ním to bude horší, ale kdyby mi tu ruku nepřipomněl, nevěděla bych, že je zlomená.
,,Za co? Jak za co? Zlomil jsem ti ruku, málem vyrazil dech, když s námi ta postel spadla, kdybych místo toho čela se v noci dotkl tvé hlavy tak ...." odmlčel se a já ho pochopila. Myslel si, že mi ublížil, ale on se mýlil, vždyť to byla ta nejhezčí noc v mém životě.
,,Edwarde" začala jsem potichu, ,,já chápu tě, myslíš si jak si mi ublížil, ale věř mi prosím, že toho nelituju, naopak, bylo to .... krásné, ne to se na to nehodí já ...." nechtěla jsem mu nic zatajovat, věděla jsem, že pro něj musí být těžké nevědět nad čím přemýšlím, ,,jsem šťastná" dořekla jsem. Vzal mě do náruče.
,,Jsem sobec, já taky" řekl a políbil mě do vlasů. Z ničehonic se Edward napřímil a vydechl úlevou.
,,Jen Esme a Carl" řekl.
,,Jen?" zeptala jsem se. ,,Půjdu se osprchovat já ...." umlčel mě polibkem, nádherným, takovým, že jsem nevěděla co jsem měla v plánu. Pomohl mi.
,,Běž se umýt, já se domluvím s Carlsliem, co ti udělá s tou rukou a domluvím odklizení té postele než přijede Emmett" nechápavě jsem se na něj podívala, ,,pak ti to vysvětlím" řekl a já odešla do koupelny.
Měla jsem problém se umýt, ta ruka mě bolela víc než před chvílí, oblékla jsem se a šla dolů.
,,Dobré ráno Esme" řekla jsem.
,,Tobě taky Bells, jsou v pracovně" řekla mi a odešla do kuchyně s úsměvem na rtech. Povzdechla jsem si a odešla za nimi, nestačila jsem ani zaťukat a Edward mi už otevíral dveře. Carlslie se na mě usmál.
,,Dobré ráno" řekla jsem. Jen pokývl hlavou.
,,Posaď se" řekl a ukázal na židli, ,,možná, že to bude chtít sádru, ale když budeš nosit tohle ...." mumlal si pro sebe a to bylo všechno co jsem z jeho mluvy porozumněla. Zafixoval mi ruku a s tichým popřáním štěstí jsme opustili jeho pracovnu, já s nechápavým pohledem v očích, Edward si ho všiml.
,,Má práci a ...." odmlčel se, ,,skrýval úsměv" zasmál se, mě to moc k smíchu nebylo, před domem jsem uslyšela zaparkovat auto, Edward odběhl otevřít a já dorazila ke dveřím, když se pět mužů vydalo po schodech nahoru do jeho pokoje, za chvíli byli zpátky a nesli kusy těžké postele, chtěla jsem se Edwarda zeptat, proč u toho nemá být Emmett, odpověď přišla dřív, než jsem se stačila nadechnout.
Emmett vstoupil do domu s usmívající se Rosalií a když si všiml odjíždějícího nákladního auta rozesmál se tak, že se lustr houpal sem a tam.
,,Emmette" okřikla ho Esme, Edward protočil oči.
,,Tak to nebylo" řekl Emmettovi a já zrudla, pochopila jsem proč Edward nechtěl Emmetta doma při odvozu postele, jeho mysl musela jet na plné obrátky jak si představoval jak se to stalo ....
,,A jak tedy?" zeptal se Emmett a sedl si na pohovku, po chvíli se usmál. Edward taky vzal mě k sobě na klín a sedl si vedle Emmetta.
,,Tak taky ne" řekl a Emmettův úsměv povadl.
,,Skoro" zamumlal po chvíli Edward a Emmett se začal smát.
,,Co ještě?" zeptal se a hodil okem po mojí zafačované ruce, zrudla jsem o to víc, až moc dobře jsem si představila co se Emmettovi honí hlavou a byla jsem ráda, že Edward dokáže odpovídat na myšlenky, asi bych se hanbou propadla, kdyby se o tom bavili nahlas.
,,Už nic" řekl Edward a Emmett se přestal smát.
,,Škoda, čekal jsem dům na dva kusy"
,,Myslíš jako ty a Rosalie?" zeptal se Edward. Situace se změnila. Teď jsem se usmívala já a na Emmettově tváři byla vidět hanba.
,,Říkala jsem ti, že před ním o tom nesmíš přemýšlet" rozhořčila se Rosalie a vzala Emmetta pryč, Edward se ještě stále usmíval a zavolal za nimi,
,,a co ten hotel?" Neudržela jsem se a vyprskla smíchy. Edward se smál se mnou. Byla jsem ráda, že mi neumí číst myšlenky, snažila jsem si představit, nešlo to, jako mnoho dalších věcí.


,,Už jednou jsem ti říkala, že žádné dárky nechci" protestovala jsem jako malá, i když jsem věděla, že nemám šanci. Bylo mi devatenáct. Den mé přeměny byl stanovem až za dva týdny, pousmála jsem se, jeden už jsem vydržela, ale Edward si stál za tím, že musím dostat dárek.
,,Jsi má žena, takže to není tak velký dárek, jelikož co je moje je tvoje" pousmál se nad tou představou, ano být jeho žena znamenalo tohle rčení přetrpět. Ostatní si ne něj zvykli, takže drahé dary dávaly jemu a on se s nimi se mnou dělil. Prvním byl dům, který jsme odmítnout nemohli, druhé bylo auto od Alice, zaonačil to tak že ,,já už jedno auto mám, tohle je tvoje" a pak to pokračovalo, vybavení bytu, oblečení, poukazy na všelijaké věci, zájezdy, večeře (nevím k čemu), letenky, .... hromadící se v mé pracovně na stole.
Teď byl přede mnou dárek číslo, nevím kolik to teď je, a já neměla ani sebemenší tušení co to bude. Před naším domem mi zavázal oči a přenesl mě přes práh, postavil mě na zem a natočil mě, nejspíš abych ten dar - nedar měla před sebou hned jak mi oči rozváže.
,,Už?" zeptala jsem se váhavě. Šátek mi z očí zklouzl na zem a přede mnou stál klavír, obrovský, sněhově bílý a u něj dvě stoličky.
,,Chceš se naučit hrát?" zeptal se mě a vedl mě ke klavíru, nemohla jsem mluvit, ať si myslel cokoli byl to nádherný dárek, ne ten klavír, ukázal mi, že je tu se mnou, jako manžel, teď jako učitel klavíru, objala jsem ho.
,,Děkuju" zašeptala jsem do jeho ledové mramorové hrudi, on mě vzal něžně za bradu a políbil mě, nádherně, s obrovskou touhou vyzkoušet tu postel, co nám včera přivezli, stála u nás v ložnici a čekala, až jí nikdo rozbije, jako tu před tím, a tu před a ....


,,Ještě to nemusíme dělat" řekl mi potichu, já ho nevnímala, už jsem se rozloučila, podle všech mých blízkých jsme odpočívali na Kanárských ostrovech, naše letenky zítra poletí zpátky sem, do Forks, jenže to letadlo co spadne, spadne bez nás. Alice předpověděla pád letadla a nám to vyhovovalo víc než cokoli jiného.
Ležela jsem na posteli a čekala, až mě Edward promění, už teď jsem věděla, že svoje příbuzné a kamarády neuvidím.
,,Edwarde, zítra spadneme s letadlem a naše těla nikdo v moři nenajde, už jsme o tom mluvili, je to nejlepší čas" řekla jsem plná odhodlání.
,,Pořád to chceš?" zeptal se, myslel si, že čas bude to nejlepší.
,,Chci" řekla jsem, to bylo to poslední co jsem řekla, to poslední co jsem cítila byl jeho chladný dech na mém hrdle, jeho ostré zuby se zaryly do mého hrdla a on vydal šílené zavrčení. Ta spalující bolest, která mě propalovala pomalu narůstala a já už necítila nic víc, než oheň, který mnou prostupoval a pálil mě několik minut, hodin, dní ......
Poté bolest ustoupila a já otevřela oči, matně jsem si vzpomínala na události posledních dnů. Měla jsem dvě starosti, jedna byla pálení mého hrdla, potřebovala jsem krev a ta druhá? Potřebovala jsem cítit jeho dech, jeho mramorové rty na svých, teď už také dokonale tvarovaných.

fota a plakáty z twilight

20. ledna 2009 v 8:21 | ginerva - majitelka blogu |  TW obrázky, fotky, zajímavosti

baseball

20. ledna 2009 v 8:07 | ginerva - majitelka blogu |  TW videa, hudba
já nevím jak vy, ale tohle je moje druhá nejoblíbenější scéna z twilight


blog prošel změnou

16. ledna 2009 v 10:36 | ginerva - majitelka blogu
Ještě není dokončená, ve spoustě rubrik zatím nic není a pár jich tu chybí, ale jinak se mi to líbí a vám? Všimli jste si povídek na přání? Klidně si o nějakou písněte. Doufám, že se Vám tu bude líbit, připomínky a atd.. pište do komentů, papa Ginerva

Edward a Bella

16. ledna 2009 v 10:05 | ginerva - majitelka blogu |  TW obrázky, fotky, zajímavosti