2. kapitola - Emmettovo území

15. srpna 2011 v 17:34 | Ginerva |  povídka TW Osudové setkání
Nová kapitola upírské povídky ... líbí? Pls o konstruktivní komentáře




2.kapitola - Emmettovo území



V kuchyni jsme se sešli všichni.
Jen jsme se nemohli všichni srovnat do Emmettova džípu. Emmett řídil a Ros seděla vedle něho, vezli Jaspera, Alici a Esmé.
Johan vzal spolu s Kate Carlisleho, ale do jeho sportovního auta bych se už já s Edwardem nevešla, hrozilo nebezpečí, že nazpátek bude chtít ještě s Carlislem jet Esmé, jelikož čtyři pubertální upíry by vydržet dvě cesty nemusela.
Vzala jsem tedy Edwarda do svého ferrari, i když mi bylo jasné, že to naplánovala Ros s Alicí. Jindy bych na ně byla šíleně naštvaná, ale teď jsem měla chuť jim poděkovat.
Edward byl totiž kus. Sice mi přišel až moc milý a nekypěla z něj žádná odvaha, která by ukazovala to, že by se o mne i bil, ale ... nemůžu chtít všechno, že?
,,Přemýšlel jsem." Začal mluvit hned po nastaritování mého autíčka. Usmála jsem se a šlápla do pedálů. Ne. Na mě opravdu nikdo neměl, mohla jsem jet a nechat si vlasy čechrat větrem, který se opíral o nás dva. Čekala jsem, že bude Edward pokračovat, ale on byl zticha. Podívala jsem se na něj a ubrala plyn. Seděl totiž na sedadle spolujezdce a zadržoval dech. Pro upíra to nebyl žádný problém, ale on to dělal, protože musel. Tím, jak jsem se nechala unést větrem ve vlasech, se k jeho nosu nechtěně dostala má vůně. A to velmi silným úderem.
,,Promiň." Zamumlala jsem v omluvu.
Nadechl se, aby mohl promluvit. ,,O nic nejde, neudělala jsi to schválně."
Přikývla jsem a zpomalila.
,,Nejsi na to zvyklý. Johan říkal, že už s ostatními chodíš do školy, ale chápu to, má vůně je dost specifická. Když byl Emmett ještě mladý, přistihli ho, jak se nade mnou sklání a nedal se ukočírovat."
,,Jsi jako lákadlo pro upíry."
,,To nejspíš ano. Už jsme měli i pár potyček s Voluriovými. Rádi by mě do armády."
,,To kohokoliv."
,,Já bych se jim hodila tak do zásobárny."
Edward nechápal a já mu tedy řekla vše o mé krvi, i když jsem nechtěla, ale ... už jsem začala.
,,Moje krev je jako afrodiziakum pro upíry. Pít ze mě je něco ... pro upíra nezapomenutelného. Potom dokáže vše, co si usmyslí."
Přikývl a já viděla v jeho očích touhu. Touhu, kterou tam měl před chvílí, když mě cítil. Nejraději by se napil. Každý upír by se rád napil.
,,Jak se ti to stalo? To že jsi ..."
,,Jsme na místě." Zvolala jsem a zaparkovala u lesa. Ostatní zaparkovali za mnou.
,,Takže pravidla jasná." Začal Johan. ,,Nikdo se nepřiblíží k městu a všichni zůstáváme v lese. Zvířata zakopáváme hluboko do země. Za tři hodiny se tu sejdeme."
Když jsme všichni přikývli, rozeběhl se sám do lesa první.
,,Co máš nejradši?" Zeptala jsem se Edwarda. Nechtělo se mi od něj odejít, ne na tři hodiny!
,,Masožravce. Kočkovité šelmy."
,,Tak pojď." Kývla jsem hlavou a vzala ho za ruku. Projelo mi jí tolik vzrušení, že jsem nedokázala umlčet povzdech a táhla jsem ho do lesa ...



Ukázala jsem mu na prostranctví, kde se vyhřívaly pumy. U nás moc kočkovité šelmy v oblibě nebyli. Emmett měl rád zápasy s medvědy a Ros se k němu vždycky přidala. Kate a Johan milovali vysokou, prý po tolika letech už jim nepřijde, že v sobě nemají vůni masa a rádi si jdou jen tak zlehka něco ulovit, než se s jídlem prát. Já si na kočkovité šelmy netroufla, ale Edwardovi se rozzářily oči.
,,Ty nejdeš?" zeptal se, když jsem byla na odchodu.
,,Já jdu na vysokou." zašeptala jsem. ,,Tohle je pro mě moc velké sousto na lov. Nejsem tak silná a rychle krvácím." Objasnila jsem své úmysly a chtěla se vzdálit. Edward mě však chytil za ruku a zamumlal ,,počkej." A tak jsem ... počkala.
Vidět ho při lovu bylo zajímavé. Jeho tělo se napjalo a skoro neslyšně zakousl první pumu a zlomil jí vaz. Byl tak potichu, že si jeho počínání nevšimla žádná další. Skočil ke druhé a ta ho skoro poškrábala, uskočil a zabil jí. Spadla z malé skalky dolů a ostatní se rozutekly pryč, když spatřily vetřelce v jejich území. Edward na mě kývl, abych přišla k němu.
,,Ta je pro mě?" zeptala jsem se s úžasem. Už kdysi Emmett mi chtěl ulovit medvěda, ale ten to dělal, protože ho to bavilo. Edward nevypadal, že by se vyžíval v zabíjení těhle potvor.
Jen na mě mrkl a odešl k té první a svojí. Nadechla jsem se. Kočkovité šelmy voněly a měly v sobě lahodnou krev. Prý ... Nikdy jsem ... Zakousla jsem se do té nebohé mrtvé kočky a sála. Cítila jsem se nádherně.
Bylo mi krásně, když jsme s Edwardem zašli ještě na vysokou, která už mému žaludku nelahodila tak sladce, ale zasytila. A o to tu šlo, ne?
,,Jsi docela rychlá, na to že nemáš tolik síly." řekl Edward, když jsme dorazili k autu.
,,Cvik. Kdysi jsme jezdili na delší lovy, to jen kvůli mě, ale ... jsem rychlejší a taky jsi mo hodně pomohl."
,,Doufám, že jsi alespoň poznala něco nového a líbilo se ti to." Ušklíbl se.
,,Docela trefné, Edwarde. Děkuji."
,,V čem ti chtěla Alice zabránit? Mluvila o tom, když jsme vystoupili z aut."
,,Jo, no víš ... Kdysi, tak fajn před pár lety, jsem už nemohla, víš? Pořád hrozby od Volturiů a mladý Emmett. Prostě jsem toho měla akorát dost, takže jsem se rozhodla vyjet si na ... na lov. Opravdový lov. Já ... nejsem na to moc pyšná."
,,Znám ten pocit, Bello."
,,Byl jsi taky."
Přikývl.
,,Nenáviděla jsem se za to."
,,Tak jaký byl lov?" zeptal se Emmett a plácl mě do zad. Jeho tričko bylo roztrhané a jeho široký úsměv mluvil o pár úlovcích.
,,Koukám, že ti dneska ukázal." Zasmála jsem se a vzala do ruky kus jeho trička.
,,No dovol! To nebyl medvěd, ale divá šelma."
Edward se zasmál a já pochopila.
,,Jistě ... Rosalie se vyznamenala."
,,Hele!" okřikl mě, ,,To není, jak to vypadá, jasný? My se jen rvali. Ulovila toho největší …" Zarazil se, aby nebyl za slabocha, že neulovil on toho největšího medvěda tohohle lesa.
,,Zanech podrobností bratříčku, ano?"
,,Jasně. A ty," ukázal na Edwarda, ,,dej si na mě pozor, jo? Tohle je moje malá sestřička." a odešel ke svému autu.
,,Byl jsem právě tvým bratrem upozorněn, že jsem na jeho území?" Zeptal se Edward.
,,To ty jsi tady ten, co umí číst myšlenky, ne já." Usmála jsem se na něj. ,,Určitě jsi ho pochopil lépe, než já."
,,Myslím, že chápu, co tím tvůj bratr myslel." zamumlal spíš pro sebe, když jsem startovala auto. ,,Tak mě napadá," začal, ,,když mě tvůj bratr takhle varoval, co mu ukázat jaký jsem ukázkový kluk pro jeho malou sestřičku?"
Zamrkala jsem, to myslel vážně?
,,Jak to chcete ukázat, pane Cullene?" Zalaškovala jsem a mrkla na něj.
,,Co třeba divadlo, slečno Haleová?" zeptal se s úsměvem na rtech a mě začalo tlouct srdce o něco rychleji. I když nedokázal číst mé myšlenky, naprosto věděl, co si o tomhle plánu myslím ...



,,Divadlo?" zeptala se Alice a lakovala mi nehty. Rosalie si žehlila, již své dokonalé vlasy a koukala na mě ze svého odrazu v zrcadle.
,,Myslím, že je to skvělý nápad. Odreaguješ se, Edward je milý a hezký." řekla a pustila pramen vlasů, který dopadl na její rameno.
,,Holky ... já si nejsem jistá! V tom aute vypadal tak umučeně ... dvě hodiny v divadle vedle mě?"
,,Prosím tě." zamumlala Alice, ,,Ed to zvládne. Vydrží i několik hodin ve třídě plné lidí. Klid, jo?"
,,Tak dobře, ale jestli se něco stane, je to na vás dvě." upozornila jsem je a těšila se jako malá.
Alice koukla na Rosalii a ta na ní.
,,To zvládnem" řekly dvojhlasně a já se musela usmát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erela Erela | Web | 20. srpna 2011 v 18:50 | Reagovat

Je to dlouhé... je to super! Vážně skvělé! Máš nový vzhled, viď? Pěkný :-)

2 Ginerva - majitelka Ginerva - majitelka | 20. srpna 2011 v 18:58 | Reagovat

Ano, trošičku nový vzhled :) Děkuji :) dlouho jsem už nic z TW soudku nepsala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama