8. kapitola - Sama v domě plném lidí

8. října 2011 v 10:45 | Ginerva |  povídka HP Chci být šťastná
Volejte sláva! I přes to, jak jsem poslední dobou utápěná v smutku, jsem napsala pokračování povídky Chci být šťastná!!! Je kratší, než obvykle, ale vystihuje to, co přesně má. :) Obsahuje vzpomínku na Hermionin pobyt u Luciuse, jeden z prvních dnů, ale není tam nic, co by potřebovalo věkové omezení, myslím :)



8. kapitola - Sama v domě plném lidí


Moc ráda by s touhle návštěvou ještě pár dní počkala, ale věděla, že jí Severus u sebe už nechce. Věděla, že když jí chytal za ruku a přemisťoval se s ní, že je to poslední, co od něj dostane. Poslední stisk jeho ruky.
"Hermiono!" Vykřikl Ron a rozeběhl se k ní, Severusův pohled ho ovšem zbrzdil a on si vzpomněl na to, co jim říkal před několika minutami. Opatrnost!
Hermiona se pousmála, ráda viděla Rona.

Po několika minutách toho úsměvu začala litovat. Na Ústředí bylo moc lidí. Harry s Ronem a Ginny se posadili k ní do křesel a neustále navazovali nějaký rozovor. Nepovedlo se. Vždy se někdo z nich zarazil a už nepokračoval. Nikdo nechtěl říct ta slova sex, mučení, smrt, Malfoy, sex, znásilnění, Malfoy. Paní Weasleyová kolem ní poltovala a neustále se ptala, zda jí něco nechybí. Artur Weasley se na ní pokaždé usmál, když se jejich pohledy střetly. Ostatní Weasleovic děti, Fleur, Kinsley, nikdo z nich nepromluvil. Nymfadoru umlčoval Remus, který mlčel také a Hermiona si přišla sama. I přes to, že tu byla hlava na hlavě, že všichni hučeli a dožadovali se večeře … I tak si přišla sama a Severus jí v téhle samotě nechal.


Večer v ložnici, kterou opět sdílela s Ginny se zahrabala do peřin se zlatou lahvičkou v ruce. Vzpomněla si na okamžik, když Severus odcházel z Ústředí.

"Necháš mě tady?" zeptala se udiveně, když sebral cestovní plášť a odešel do předsíně.
"Co mám dělat? Tady máš přátele, bude ti tu lépe. Jen si vezmi tenhle lektvar, kdybys měla špatné sny, vypij ho, ano? A dej mi vědět, kdyby ti došel." A s těmito slovy se přemístil.

Hermiona, naštvaná na něj a s pocitem, že nechce ve snech vzpomínat opět na ty krásné dny s ním, vzala lahvičku a hodila jí proti zdi. Lahvička se roztříštila na tisíce malinkých kousíčků a lektvar se vylil na podlahu. Dala se do pláče. To poslední, co z něj měla, rozbila.


"Mohli bychom naučit naší šmejdku poslušnosti, ano, to bychom mohli." Mumlal Lucius, když seděl k křesle u ní v cele a díval se na ní, jen se díval a už jen z toho měla husí kůži. Tak nějak věděla, co se bude dít dál a bála se. Moc se bála.
"Teď, když je Pán mrtev, teprve teď si užijeme maličká."
Hermiona se lekla. Harry zabil Voldmorta? Tak proč? On jí nebude vyslýchat? Proč jí tedy vězní? Už je několikátý den bez jídla. Nosil jí sem jen vodu, ale když je tedy mrtvý, proč … Hermiona se lekla a podívala se do jeho očí. Před tím pohledem se doplazila ke zdi a schoulila se tam do klubíčka. Existovala jen jedna věc, co by po ní mohl chctít, informace. Ale po Voldemortově pádu už nepotřeboval informace, takže …
"Ty jsi ta šmejdka, co pommáhala Potterovi porazit našeho Pána, viď? Měl bych ti poděkovat, maličká. Pán byl už slabý. Chtěl pomstu, chtěl zabít toho malého Pottera a my nesmyslně přicházeli o životy. A doplatil na to. Měl chtít jen to, co tehdy, víš? Vymítit vás z kouzelnického světa a nastavit zase pevný řád Salazara Zmijozela. Ale on ne. On měl v hlavě jen Pottera. Ale teď, když není, teď začne nová éra. Maličká. Budeme se skrývat a potom vás pomalu a po jednom dostanema na druhou stranu. Už nebudou mudlové v našem světě. Budeme opatrnější, ostražitější."
Hermiona se bála, chtěl jí zabít? Jistě, jinak by jí tu přeci nevykládal své plány. Jenže … proč jí prostě nezabije? Ať už to má za sebou.
"Ale teď zpátky k tobě. Zlatíčko moje. Víš, jsi opravdu skvělá. Určitě jsi k pádu Pána moc přispěla a já … já se ti za to nyní královsky odměním." Zasmál se a Hermiona se schoulila. Odmění?
Lucius si rozepl kalhoty a … Hermiona zavřela oči. Ne, to ne, prosím.
"Necukej se, miláčku. Tohle je chlouba Malfoyů. Každá žena by chtěla být na tvém místě. Ani nevíš, o co přicházíš, když si zakrýváš oči. Každá žena by chtěla být odměněna."
A Hermiona se rozplakala nahlas.
Severusi … To bylo to poslední na co myslela, když jí jeho ruka táhla přes místnost k řetězům …


Hermiona se probudila v slzách. Ginny spala. Všem bylo jedno, co se s ní děje. Severusovi už za nic nestojí. Všichni z Řádu se jí bojí. Byla cizinec mezi přáteli. Byla odsouzená žít už navždy sama. Severus jí nechce … Zabalila se do kabátu a vyklouzla ven, obula se a ze stolu ukradla pár kousků pečiva. Do krbu vhodila letax a se slovy "Obrtlá ulice" se ztratila v zelených plamenech …
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erela Erela | Web | 13. října 2011 v 9:25 | Reagovat

Opět supr, akorád je škoda, že sem nepřidáváš povídky časteji :-)

2 Hermelinka111 Hermelinka111 | 16. října 2011 v 9:15 | Reagovat

SOuhlas. Píšeš pěkně, ale chtělo by to víc povídek ;)

3 Violet Violet | 18. listopadu 2011 v 10:15 | Reagovat

bude vůbec tahle povídka někdy dokončená?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama