9. kapitola - Ztracená

27. října 2011 v 16:15 | Ginerva |  povídka HP Chci být šťastná
OUJÉÉÉÉ
Zase taková doba, že? Ale kapitola existuje :) teda ale povím vám, že nebýt nového CD Petra Bende, tak kapitolka ještě není, protože to CD mě donutilo odejít od učení k relaxu :D
Takže kapitolka s názvem Ztracená ... asi tušíte, o co zde půjde




9. kapitola - Ztracená



"Neviděli jste někdo Hermionu?" zeptala se Ginny ještě rozespalým hlasem, když nakoukla do kuchyně a nikde svou kamarádku neviděla. Když se ráno probudila a zjistila, že Hermiona už v posteli není a neslyšela ani hluk z koupelny, řekla si, že bude už dole na snídani. Jenže v kuchyni u stolu neseděla, což ji probudilo jako rána z čistého nebe.
"Ona ještě nespí?" zeptal se Ron a nabral si na talíř omeletu.
"To bych se asi neptala, ty chytráku!"
"Počkat!" umlčela je paní Weasleyová. "Hermiona není u sebe?"
"Ne, ani v koupelně." zamumlala Ginny. "Na podlaze je rozlitý nějaký lektvar, co jí dal Snape, ale ona je pryč."
Všichni u stolu zmlkli. Jako první promluvil Remus.
"Možná si pro ten lektvar šla zpátky k Severusovi, ne?"
"A nic nám neřekla?" zeptal se Harry a zvedl se od stolu. "Půjdu za ním."
"Počkej, Harry, porozhlédneme se po ní. Nebudeme plašit Severuse, ano? Už toho udělal dost. Možná je někde schovaná a pláče, co my víme."
Harry přikývl a Artur vyrazil jeko první do knihovny. Ostatní se rozprchli po domě.
Jenže ani po půl hodině prolézání všech koutů a malých prostor domu. Dokonce ani na půdě, či ve sklepě, nebylo po Hermioně ani památky. Všichni dostali šílený strach a Harry se rozhodl pro to, co chtěl udělat už před půl hodinou. Zmizel v hukotu zelených plamnů krbu.



"Máte nějaký důvod, proč mi bez pozvání lezete do bytu?" zavrčel Severus.
"Hermiona zmizela."
Tohle oznámení udeřilo čistě a rychle. Severus vstal z křesla a podíval se na mladíka.
"Je snad u vás nějaký důvod, proč jste z toho tak moc vykolejený?" zavrčel Harry.
Už toho měl dost. Před válkou ho Hermiona neustále obhajovala, potom ta scéna v Prasinkách. Snažil se přehlížet všechny skutečnosti, ale tohle byla poslední kapka a on chtěl vědět pravdu.
"To teď není důležité, musíme jí najít."
"Opravdu musíme?" zeptal se Harry a zastoupil mu cestu ke krbu, když Severus bral cestovní plášť z věšáku.
"Neměl byste říct něco ve smyslu: Opravdu, Pottere? Ale mě ta vaše špinavá šmajdská kamarádka nezajímá. Stačilo, že jsem ji tady měl a nyní už je jen vaší starostí?! Ne?! Opravdu se divím, že se hodláte jít hledat Hermionu, když ani netušíte, kde může být!"
Severus sedl zpátky do křesla a složil hlavu do dlaní. Harry stál jako přimražený, že by tak moc přestřelil? Ale …
"Do toho vám nic není, Pottere. A teď mi uhněte z cetsy." Zavrčel a vstal.
"Kam půjdete?"
"Kamkoliv."
"Proč? Co se to s vámi děje?"
"A co kdybych vám to osvětlil až poté, co bude Hermiona zase zpátky?"
"Takže kam půjdeme?" zeptal se Harry a poodstoupil od krbu. Severus vzal trochu letaxu do hrsti a podal mu zbytek prášku v plechovce.
"Zkusíme kouzelné ulice v Londýně a potom se uvidí."

"Kde?" vykřikla Ginny a podívala se na toho hezkého chlapa, co vylezl u nich v krbu a představil se jako Severusův bratr.
"Odešli oba dva hledat Hermionu."
"Pokud se nezabijí dřív, než jí najdou, bude to až moc hezké." zamumlala paní Weasleyová a sesunula se na židli ke stolu.
"Snape a Harry spolu? Hledající Hermionu? Není toho dneska už moc?" zeptala se Ginny.
"Je to trošku jinak, než si myslíte." Zašeptal Sebastian a podíval se na ty dvě.
"Od nás šli taky všichni hledat. Jenže nevíme kam … zůstáváme tady, kdyby se vrátila."
"Přesně. Já musím taky zpátky, to kdyby se náhodou vrátila k nám."
"Proč by se měla vracet k vám?" vyštěkla paní Weasleyová.
"Mamko." zamumlala Ginny a podívala se na Sebastina. "Je to pravda? V Bradavicích jsem z Hermiony nic neodstala, ale připadala mi … zamilovaná. To proto by se mohla vrátit k vám? Ke Snapeovi?"
"O čem to mluvíš, Ginny?" zeptala se paní Weasleyová.
"Vaše dcera má pravdu, ale … všechno je to o trochu složitější." zamumlal do ticha Sebastian a vkročil do krbu zátky domů a potom ho něco napadlo, něco co by mohlo hodně pomoci. …

Hermiona se posadila a drkotala zimou. Tak a tady zemře … bude klid. Najdou jí a pohřbí. Už nikdy neuvidí své přátele, rodiče, ani Severuse. Severusovo jméno jí příjemně hřálo u srdce. Usmívala se a pomalu usínala, tady … tady se jí líbilo. V tomhle parku prožila dětství a teď tu vše skončí … alespoň že tak.
"Severusi," zamumlala a přivřela oči.
"Hermiono?"
Prudce otevřela oči. To už blouzní, že slyší jeho hlas, jak volá její jméno.
"Hermiono! Hermionoooo!!!"
Severusi …
"Mioooo! Hermi!!!"
Harry? Ale na Harryho ona nemyslí. Chce zemřít se Severusovým jménem na rtech a s jeho hlasem uvnitř v hlavě!
"Tady, tady je!" vykřikl Harryho hlas a ona na sobě ucítila něčí prsty, které byly odstrčeny něčí náručí. Byla tou náručí zvednuta a přitisknuta k mužské hrudi. Objetí, které patřilo Severusovi. Ano … je v nebi …


Severus se opět sesunul do křesla. Tentokrát ale u Hermioniny postele a chytil jí za ruku. Doufal, že usnula jen únavou a vyčerpáním. Doufal, že se probudí, bez ní tu nechtěl být.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Samantha Samantha | 27. října 2011 v 19:29 | Reagovat

Ooou, sladké =* miluju tyhle dva, jak jsi popsala jak ji nesl bylo nádherný! =)

2 Anet Anet | E-mail | 30. října 2011 v 14:07 | Reagovat

Super kapitolka :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama