10. kapitola – Nepojmenované city

5. listopadu 2011 v 17:02 | Ginerva |  povídka HP Chci být šťastná

Nová kapitolka na světě. Dozvíte se, jak to všechno začalo a hlavně to, co se Severusovi honilo hlavou. Vlastně ... se dozvíte moc, tak to sem psát nebudu. :) komenty dětičky :) Ginerva




10. kapitola - Nepojmenované city



"Severusi?"
"Co chceš, Sebastiane?" zamumlal Severus rozespale. Znovu usnul u jejího lůžka. Znovu! Nemohl tu spát! Když nemohl nic dělat, musel alespoň hlídat, kdy se probudí! Jestli se probudí …
"Nechtěl bys jít na chvíli dolů? Dát si skleničku na uklidnění?"
Žádná odpověď.
"Vím, že jsem jen tvůj mladší brácha, ale poslechni mě, prosím."
"Musím tu u ní být."
"Počkám tu, ano? Ty půjdeš dolů, protože se na chvíli potřebuješ zvednout a protáhnout. Dole si dáš skleničku něčeho na uklidnění a zakousneš něco k jídlu. Já tu mezitím počkám, jestli se neprobudí. Pokud ano, hned na tebe zavolám. Pokud ne, půjdeš si k ní zase sednout, ano? Severusi?"
Mluvil s ním jako s malým dítětem, které není schopné pochopit něco tak důležitého. Jenže on se nechtěl ani hnout. Proč utekla? Proč mu takhle ublížila? Nesměl odejít, bál se … Tak moc se bál, že mu odejde. Poprvé za hodně dlouhou dobu, možná poprvé v životě, seděl bezbranný u něčí postele, hlavu v dlaních a měl strach.
"Bojím se." Zašeptal tak potichu. Tak potichu, že si jen Sebastian musel domyslet, co vlastně Severus říká, co snad poprvé vyšlo z jeho úst.
"Zavolám tě, ano? Už ti nezmizí." Snažil se to říct důvěryhodně a přesvědčivě. I když moc dobře věděl, že její šance nejsou veliké. Byla podchlazená, srdeční tep byl skoro pořád nehmatný, moc slabý a pomoci jí nějakými lektvary? A jakými? Kolik už těch věcí do ní nalily, teď už to bylo jen na ní.
Severus se zvedl a podíval se na něj. Sebastian pochopil, že jestli to nepřežije ona, nepřežije ani jeden z nich. Severus nejprve zabije jeho a potom sám sebe. Na světě už svůj bratr neměl nic, co by ho drželo při životě. To poslední spalo hlubokým spánkem na posteli v ložnici jejich matky a bylo třeba doufat, že je to jen hluboký spánek, ze kterého se probudí.



"Jak jí je?"
"Pottere!" zavrčel Severus. Tohle mu ten vykutálený bratříček neřekl, že tu na něho čeká smršť otázek od chlapce, co všechno musí vědět! Chtěl se otočit a odejít znovu nahoru.
"Počkejte, prosím."
Severus se na něj otočil.
"Váš bratr mi už něco řekl, tedy to že Vy a … Hermiona. No prostě že mezi vámi něco bylo, než se jí to stalo. Já … nechápu to, opravdu nechápu, jak s Vámi mohla být. Ale to jsem nechtěl říct, já jen že … nejradši bych Vás zabil Snape. Ne, opravdu! Vy jste snad jediná osoba, které Hermiona dala srdce a potom se k ní otočíte jako k prašivému psovi, protože … Ona Vás sakra potřebovala! Chápete to? Jak … jak jste jí mohl nechat jen tak na Ústředí?"
Severus mlčel. Pro něj samotného to bylo těžké! Co udělal tak špatného? Myslel, že bez něj jí bude líp, že s přáteli bude mít větší šanci zapomenout a … A pak si vzpomněl na její zoufalý pohled, kterým ho obdarovala, když od ní odcházel a chtěl proti sobě obrátit hůlku. Musela si myslet, že už jí nechce, že je pro něj něco, co už nechce, musela … Sesunul se na schody a opřel si hlavu o zábradlí. Potter měl pravdu. Měl by ho na místě zabít!
"Myslela jsem, že to bude pro ní lepší." Zamumlal.
"Víte, někdy byste neměl myslet, Snape." Řekla Harry a podal mu sklenici naplněnou whiski. "Váš bratr říkal, že Vám mám jednu dát. Myslím, že myslel tohle. Ovšem pokud to měla být jedna dobře mířená pěst do vašeho obličeje, udělal bych to rád."
"Posluště si." Zamumlal Severus a obrátil do sebe skleničku. Harry to nikterak nekomentoval a usmál se.
"Jste pošuk Snape. Vážně. Nevíte, co chcete. Myslel jsem, že jste bezcitný bastard, potom vrah, potom se z vás ukázal mírumilovný chlapík, co pomohl jednomu z nesnází a teď? Máte před sebou budoucnost se ženou, která vás nejspíš miluje, i když nechápu proč. Do polapení zbývajících smrtijedů jsme taky kousek a Vy si celý život jen kazíte jednou blbostí za další. A to jsem myslel, že jste jediný, kdo to má v hlavě v poádku."
"Skončil jste?"
"Bolí vás slyšet pravdu?"
"Bolí mě jiné věci, Pottere." Severus se zvedl ze schodů a posadil se do křesla. Takhle vysedávat mohl i nahoře u Hermiony a čekat.
"Bolí vás vidět, že nemůžete nic udělat? Bolí vás bezmoc?"
Severus se na něj podíval a poté ihned sklopil oči. Přeci ho nedožene k zoufalství tenhle malý spratek!
"Bolí vás vidět jí? Jak je bezmocná a spí? Jak jste vy bezmocný? Jenže tohle bolí všechny, Snape! Všem se chce brečet! A Vy? Na Vás to prostě není vidět! Celou tu dobu, kdy byla nezvěstná, jste dával strohá hlášení a teď bysme Vám měli spolknout to, že vám na ní taky záleží?! Že jste součást jejího života?"
"Jestli tomu věříte, nebo ne, je jen a jen Vaše věc, Potter!" Zahřměl Severus a upřeně se na něj podíval a Harry viděl. Viděl snad poprvé v těch očích city. Bezmoc, smutek.
"Ještě je naděje, ještě žije." Zamumlal Harry. Trochu omámen tím, co viděl v tom krátkém pohledu.
Severus si nalil další sklenku a obrátil ji do sebe. Potom se otočil na Harryho.
"Nechtěl jsem. Prostě jsem myslel, že u vás bude radši. Nic víc."
Harry chvíli přemýšlel, o čem mluví, než mu došlo, že o přestěhování Hermiony na Ústředí. Chtěl mu odpovědět, jenže to se Snape sám rozpovídal.
"Našel jsem jí schoulenou v koutě jedné učebny o Vánocích. Měla být někde s rodiči, jenže ti se rozhodli jet bez ní. Nevím kam, nevím proč. Opíjela se a koktala. Chtěl jsem jí strhnout jen několik bodů a nechat jí tam, jenže … Byla na dně. Hučela o tom, jak na ní rodiče začínají kašlat, jakoby se měnila v něco zrůdného. Prý to začalo ve čtvrtém ročníku, když si nechala, ač nechtěne, opravit zuby kouzlem. Pak skočila k mladému Weasleymu, který se o ní nezajímá a ona ho prý bezmezně miluje a tak … Vzal jsem jí k sobě, protože si nebyla schopná vzpomenout na heslo do Nebelvíru a já ho neznal. Položil jsem jí do postele a dal jí lektvar na vystřízlivění. Probudila se kolem půlnoci. Tedy spíš mě probudil její výkřik. Měl jsem jí nechat užít si kocovinu. Po lektvaru byla až moc střízlivá. Musela jsem se smát. Spal jsem samozřejmě v jiné části komnat, ale i tak byla rozklepaná a hlavně jí bolela hlava. Vsadil bych se, že se poprvé pořádně opila. Nabídl jsem jí sklenku bílého a minerálku, aby trochu vyvážila to co pila a ten lektvar. No a znovu se rozpovídala." Severus se zamyslel a nalil si další sklenku.
"Já jí neřekl zrovna všechno, ale snažil jsem se být tak nějak upřímný. No a … K ránu si chtěla jít lehnout a chtěla vyklopýtat z mých komnat, jenže abych jí nechal v tomhle stavu bloudit po hradě?"
"Znovu jste jí opil?"
"Přivedl do nálady, abych byl upřímný. Nabídl jsem jí tedy opět svou postel, kterou nechtěla přijmout a pak … Chtěl jsem jí dovléct do postele, aby se vyspala a ona nechtěla. Políbili jsme se. Lehce, nechtěně, neomaleně. Pak už jen vím, že jsme skončili v té posteli oba. Ne. Nic jsme mezi sebou neměli, Prostě jsme usnuli a pak … Začal jsem jí nabízet, aby ke mně chodila a my si povídali a tak nějak se ten vztah přelomil a my …"
"Zamilovali jste se."
Severus mlčel. Tohle mezi nimi nikdy nepadlo a přemýšlel, jestli mělo. Jestli to co bylo, byla láska a hlavně … jestli to je stále láska.
"Neumím to pojmenovat, Pottere. Ale je to …"
"Osvobozující? Chcete se vznášet? Nebo spíš jste rád, že se máte komu svěřit? Věříte tomu člověku a byl byste pro ni schopen udělat cokoliv? Pak to nemusíte pojmenovávat. Protože to je láska."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veru Veru | 13. listopadu 2011 v 9:21 | Reagovat

Moc pěkná povídka mám jí moc ráda. Kapitola skvělá jak vzpomínal Sverus skvělý.

2 Violet Violet | 18. listopadu 2011 v 12:20 | Reagovat

Bezva! už se těším na další pokračování :o) moc se mi líbí!

3 Marťa Marťa | 26. listopadu 2011 v 8:47 | Reagovat

další díl sice nemám ráda pár SS a HG ale tohle se mi líbí protože je to propracováné, je to vidět. Takové příběhy se mi líbí. Ať uý jsou upírech či normálních lidech a jejich vztazích. Prostě supr povídka!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

4 Marťa Marťa | 26. listopadu 2011 v 8:48 | Reagovat

sry na začátku jak je další díl má byt vykřičník další díl! ...

5 Ginerva - majitelka Ginerva - majitelka | 26. listopadu 2011 v 15:18 | Reagovat

Děkuji, nová kapitolka přidána :)Jsem ráda, že povídka líbí a že má alespoň nějaké ohlasy ... měla jsem v plánu končit, ale rozhodla jsem se o prodloužení děje a pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama